Zimní přejezdy Jeseníků

                                             

2003 (27. ročník)

2004 (28. ročník) 

2005 (29.ročník)

2006 (30.ročník)

2007 (31.ročník)

2008 (32.ročník)

2009 (33.ročník) jsem vynechal

2010 (34.ročník)

2011 (35.ročník)

2012 (36.ročník)

2013 (37.ročník)

2014 (38.ročník)

2015 (39.ročník)

2016 (40.ročník)


 

2017 - 41. ročník   

home                fotky

 

Loni mě přemluvil k účasti Honza, ale letos mu to koleno už nedovolilo. Už jsem se radoval, že mám výmluvu, ale vyšší moc opět zasáhla, tentokrát v osobě Jardy, nudícího se v důchodu. Tož co se dá dělat, řekl jsem si, a čekal opět nejhorší - žádný kloudný sníh, tvrdé lůžko v tělocvičně a celou noc hulákající Valaši.
Nic z toho naštěstí nenastalo. Na horách pěkně nasněžilo a vytvale mrzlo. Choroby se nekonaly. Slunce svítilo z bezmračné oblohy po celý přejezd. Spaní u Pelikána se přesunulo do Loučné a Valaši nedorazili vůbec, takže i ve Starém Městě se dalo spát.

 


26.1.2017

Počasí vypadá skvěle. Mažu na lyže modrý Swix, to nemůže zklamat.



27.1.2017 8:55

   Skřítek.Startovní pivo vynecháváme a hurá do stopy. Za chvíli jsme nahoře a po krátkém váhání jedeme krásnou stopou na Alfrédku, i když víme, že je asi mimo provoz. Krásné svezení.


27.1.2017 11:20

Na Alfrédce bylo zavřeno, majitel je marod a omlouvá se na ceduli. Stoupáme na Jelení studnu rozbitou stopou, závěr už pěšky. I když je docela mráz, nefouká.


Jelení studánku míjíme, jen trochu upijeme z Jardova útočného. Meruňkovice, skvělá, jak také jinak. Na hřebenu  je stopa ledová, žádné extra svezení. V údolí jsou mlhy, ale nahoře slunko. Daleké výhledy.

Sjezdovky pro nás nejsou, ale šikovní horalé nás navedli pod P. kameny na traverz vedoucí rovnou na Kurzovní. Životospráva nebyla ošizena.

Odpočatí jedeme na Švycárnu. Stopa je nádherná, ale odolali jsme lákání teplé chaty a hned sjezd do Koutů. Ani plužit nebylo skoro nutné a těch skoro deset kilometrů uběhlo docela rychle.

Dole ovšem změna - Pelikán je mimo provoz a musíme ještě 7 km do Loučné. A aby to nebylo tak jednoduché, musíme se stavit pro klíče od domečku v Rejholticích, přes které ovšem naše lyžařská stopa nevede. Nastupuje tedy plán B, tedy jízda vlakem. Pro Jardu velký zážitek - vůbec netušil, že i ve vlaku jsou zastávky na znamení.

V Loučné jsme akorát na večeři, po níž následuje malá, na mů vrub padající  rošáda s klíči od pokojů, a pak už jen sprcha a zasloužený spánek až do rána.


28.1.2017 7:00

Ráno solidně mrzne, je hnusná mlha a padá jinovatka. Rychle na snídani, namazat zase modrý a autobusem na Sedlo. Tady už na nás čeká sluníčko a panenská stopa až na  Všesovku dokonce na vrchol Červené hory. Dolů jdeme raději pěšky a pak to celkem slušně jede až pod Vozku.

Na Keprníku krásný rozhled, kolem samá inverze, trochu fouká. Dolů jdeme raději po svých, není čas na hrdinství. Na Šeráku jsme neobvykle brzo, obsluha je ještě příjemná a rychlá, i jídlo dobré. Dokonce se uvolili nosit velké keprníky místo těch malinkých keprníčků - to by se dámy naběhaly. Hnusné byly stejně, ale tradice je tradice.

Dolů to šlo velmi slušně, kousek jsme sjeli po sjezdovce, kousek sešli a od Čerňavy objeli traverzem.Dole opět hnusně, stopy do Petříkova dobré a odtud na Paprsek ještě lepší. Od Císařské louky až do chaty to jelo náramně, svezení jak za mlada, jen dechu bylo znatelně méně.

Na Paprsku příjemně. Pivo, pradědové, knedlíky, pohoda. Do S.M. opět krásná stopa, na loukách za světla to žádný adrenalin nebyl a brzo jsme byli v kulturáku. Udělali jsme is pěkné hnízdečko, převlékli propocená trika, dali kuřátko, jedno bezprizorné šáňo a rychle do spacáku připravit se na večírek. Večírek bez Valachů byl decentní, i zbytek brněnské sekce tentokrát dojel rozumně. Světe div se, dalo se i kloudně spát.







29.1.2017

Ráno -14°C, mlha a hnusně, mažeme Swix univerzální. Přes pláně to bylo do Stříbrnice raz dva a protože nefoukalo, výstup na Návrší (vlek nejezdil, a to se Jarda tak těšil, že se se mnou konečně zase sveze!). Nahoře krásná inverze, ale ouha - není šedý vlk. Prý ho ke snídani nepodávají, zbabělci.

Jedeme tradičně traverzem, stopa krásná, výhledy také. Malá korekce trasy přes Čtyři rohy se ukázala jakok moc dobrý nápad. I sjezd po pláních neměl chybu, akorát pár jedinců muselo ujíždět před skotem.



 


A tak skončil suprový 41. ročník přejezdu  Jeseníků. Přežili jsme, utužili jsme se a nezbývá, než se opět rozloučit zvoláním

LYŽ SI RIĎ!

 

home               fotky