Pohupování autobusu bylo pravidelné a já jsem udělal další otáčku z levého boku na záda. Lehce jsem u toho strčil do Pepy, který se probral. Využil jsem nastalé situace a zeptal se jej, jestli se taky nenapije. Souhlasil, i když možná pouze z čistého přátelství. Věděl totiž, že jsem tak vtěsnán pod zavazadlový prostor u stropu autobusu, že pro láhev sice dosáhnu dobře, ale k napití se potřebuji vysunout poněkud napravo ze svého regálu. A to bylo proveditelné jen za jeho součinnosti. Pepa se tedy napil, aniž měl možná žízeň, každopádně jsme se však oba odměnili za další prožitý kus cesty také douškem rumu. A ten zvláčňuje.
Na dlouhé cesty autobusem je rum vůbec nejvhodnějším prostředkem. Provádí vysloveně hladkou relaxaci těla sevřeného do malého prostoru. A netlačí po krátké době na močový měchýř! Neznám názvy medikamentů vyjma názvu acidum acetilosalicylicum, což je acylpirin, můj univerzál. Avšak co se rumu týče, jsem lékař na slovo vzatý a mohu jej každému vřele doporučit. Také já jsem byl před lety nedůvěřivý k jeho léčebným účinkům. Pouze však do té chvíle, než mi jako mávnutím kouzelného proutku upravil bolesti břicha spojené s velmi prudkým a řídkým metabolismem. Položíme-li si otázku, čím trpí člověk na dlouhých cestách autobusem, pak bez jakékoliv přetvářky můžeme říci, že to jsou především zažívací potíže. Přesněji řečeno nepravidelná stolice a - což je zvláště nepříjemné - větry.
Pozorujte někdy skupinky lidí na parkovištích podél dálnic, kde zastavují rekreační autobusy na dlouhých trasách. Jak spolu lidé rozmlouvají, jak se ze skupinek odlupují jedinci, kteří klidným, místy jakoby uměle zadrženým krokem a s očima zářícíma přeměřují naprosto nudné prostředí parkoviště. Pak vězte. Zde se odehrávají ta dramata dramat, zde každý nešťastník stlačuje břišní svaly, aby pokud možno razantně, ale potichu vyhnal ze sebe příčinu svého nadmutého břicha a aby přitom, proboha, nezahřmělo. Ano, tak prostá a jednoduchá příčina všeho neštěstí. Nervozity z toho, že svoje sousedy budete muset v určité fázi cesty přesvědčit, že okolní pole jsou zalita umělým hnojivem páchnoucím až do autobusu, že díky napětí v břiše nebudete mít nic z vyhlídky na alpské velikány nebo přímořská letoviska, že se vám bude sedět tak špatně, jak špatně to jen jde.
A přitom pomoc je tak snadná, lok rumu v pravou chvíli. Upraví nejen vnitřní situaci zažívacího traktu, ale jak jsem již výše uvedl, celkově zvláční tělo. A to je jeho další podstatná výhoda. Mohu, myslím, bez uzardění říci, že ledacos vím o psychologii, psychice i psychologické přípravě. Nuže, nestačí-li někomu výše uvedené důvody k lékařskému využití rumu, ať se mnou zkusí překonat moje obvyklé autobusové trauma. Před dlouhými lety jsem jako dorůstající hoch shlédl film Křižáci, natočený podle románu Henryka Sienkiewicze. Zanechal na mně hluboké stopy. Jeden z jeho hlavních hrdinů, statný zeman Jurand ze Spychova, byl nucen vydat se do křižáckého hradu prosit o vydání své unesené dcery. Křižáci jej, jak jinak, nejdříve pokořili a poté zajali. A to tak potupně, že ho připravili o oči, o jazyk a celou dobu musel sedět ve speciálně vyrobeném, ze všech stran uzavřeném křesle - BEZ POHYBU! Tak si to představte. Nejde to? Mně se podobné představy dostavují o delší době předstírání, že na sedadle autobusu spím, když mě přitom bolí v zádech, nohy mi natékají jak konve, nemohu je ani přirozeně natáhnout, ani přirozeně skrčit, nechci zbytečným vrtěním obtěžovat souseda, venku je tma a nic není vidět, nemohu s nikým promluvit a přitom bych nejraděj vyskočil a něco neslušného zařval. Jsem uvězněný, hluchý, němý, jsem Jurand ze Spychova. Toho nebožáka propustili po nějaké době jako úplnou třtinu. Tak bych tedy dopadnout nechtěl. Proto s sebou na dlouhé cesty vozím rum, neboť rum - jak již praveno - zvláčňuje. A je nutno říci, že mnoho mých blízkých, včetně nejbližší rodiny, se mnou vřele souhlasí.
Je také nutno říci, že do společných příprav na cestu jsem neměl co mluvit, hlavním organizátorem byl Přemek. Proto také všechny ve svém oběžníku upozornil na švédskou prohibici a na potřebu náležitého zabezpečení. Byl však natolik ohleduplný k mým šedinám, že obecný dotaz, co vzít s sebou, položil mně. Odvětil jsem bez zaváhání: litr slivovice, deset piv a litr rumu. A tak se také stalo. Proto jsme se ve chvílích napětí mohli odměnit douškem rumu, neboť všeobecné lékařské zabezpečení bylo dokonalé. Rum je lékař na cestách a výše uvedené řádky byly jeho chválou.
pokračování...