Lechtaler Alpen 2009

tady jsou fotky z roku 2008           tady jsou další fotky ....    

Ani letos nebylo počasí nijak příznivé - odkládali jsme kvůli setrvalé tlakové níži odjezd snad čtrnáct dní. Přesto jsme zmokli hned v prvních minutách na lanovce. Lanovka z Horního Imstu, kde jsme na parkovišti nechali auto, vede na Muttekopf Hütte. Pod dojmem špatného počasí jsme si dopředu ani nezamlouvali nocleh, ale chata byla až po střechu plná vřískajících děcek. Hospodář pro naše šediny neměl moc pochopení a vypadalo to na noc pod stolem v šenku. Ovšem Slovan všude bratry má - v našem případě sestru z Bratislavy, což jsme zjistili až po dvou hodinách německé konverzace s touto čišnicí, která nakonec vzala věci do svých rukou, sesunula děti poněkud těsneji k sobě a hned bylo místo v postýlkách i pro nás.

Ráno byl déšť pryč a i když viditelnost byla slabá, vypadalo to nadějně. Naším prvním cílem byl vrchol Muttekopf (2774 m), který  příjemně potěšil vynikajícím rozhledem. Sestup obávanými Kübelwände (alespoň tak stálo v průvodci) se nám zdál jako docela lehký a při následující výstupu na Galtseitenjoch už krásně svítilo slunko na rozkvetlé louky plné kvítí. Sestup ze sedla tentokrát  patřil do kategorie zapičatělých, protože jsme nějak minuli tu správnou odbočku, začalo poprchávat a vše bylo dost strmé, klouzavé a drolivé. Ale to už jsme v dálce uviděli dnešní cíl Hanauer Hütte a než jsme stačili vytáhnout goretex, bylo zase jasno a bez mráčku. Sestup mezi kvetoucími loukami, pivo na chatě, večeře, která nešla dojíst, a nádherný výhled z terasy zakončily tůru.

Ráno vymetená obloha a žádná rosa. Snídaně na terase, je teplo. Dnešním cílem je Württemberger H. Cesta vede přes Kogelseescharte, odtud krátkým, ale strmým a mému kolenu nepříjemným sestupem ke Güfelsee. Všude spousta květin a pěkné pohledy na plesa. Stoupáme na Bittrichsee a odtud strmými firnovými poli až na Bittrichscharte. Konec byl docela výživný, ale pomohlo fixní lano. Nahoře krásný výhled na pleso Auf der Lacke ležící přímo nad příjemnou starší chatou.

Budí nás slunko, ale předpověď věští bouřky. Jdeme se jen projít, protože další chata na trase - Memminger H. - by nás zavedla moc daleko od auta. Cílem je Leiterjöchl (2516 m), ale počasí nevydrželo a na vrcholku nás chytl déšť. Za sedlem je inverse a Schiefersee dole není skoro vidět. Franto se vrací s prvními kapkami, já to balím až později, až se mraky aspoň na chvíli protrhly a dala se udělat fotka (nakonec se mi líbila víc než ty, při nichž bylo počasí ideální). Na chatě hrajeme šachy a oslavujeme Frantovy narozeniny fernetem a kaiserschmarnem. Během oběda se vypršelo a udělalo se zase nádherně - ideální čas na procházku okolo jezera a spoustu fotek. Do naší kóje přišly na noc dvě německé blonďaté dámy, naštěstí nechrápaly.

Také ráno je slunečno, ale předpověď je jednoznačná - bouřky. A protože další cesta po hřebeni by nás dovedla daleko od auta, jde se dolů. Sestup je dlouhý, ale krásný. Vodopády a  zase spousta kytek, v každé výšce jiný druh. Nahoře bylo příjemné chladno, dole zase stín v borových provoněných lesících. Potok se proměnil v hlubokou soutěsku (Zammsklamm), nad kterou se cesta dlouho kroutila s leteckými pohledy na Zamms a Landeck. V Zamms jsme v poledne sedli na autobus, v Imst přesedli na mikrobus a ve dvě již odjižděli autem od lanovky. Což bylo dobře, protože odpoledne bouřka skutečně přišla s kroupami jak ořechy. Napadalo jich někde až půl metru, takže museli silnice prohrabovat sněžné pluhy. To jsme ale už byli dávno pryč.