fotky - start         fotky dle data--->   odjezd     sobota     neděle     pondělí     úterý     středa     čtvrtek     pátek    

První plavba

První plavba netrvala nijak dlouho. Kapitán věděl přesně, co po noci v autobuse potřebujeme. Než jsme se vypakovali v kajutách, seznámili s fungováním lodního baru a dopili první piva, zakotvil ve smaragdové zátoce u Hvaru, nechal spustit schůdky a my si mohli poprvé  zaplavat. Voda nebyla právě nejteplejší, ale rozhodně příjemnější, než jsme čekali.

Počasí bylo zatím bezva, deštivou frontu jsme nechali někde v Rakousku, ale kapitán předpověď znal přesně a rozhodně nestál o to, aby při špatném počasí kotvil na nešikovném místě nebo aby mu mořská nemoc snižovala konzumaci v lodním baru. Po hodině  cáchání se v moři vytáhl kotvu, napnul kosatku a poté, co jsme zkontrolovali, že Růže je na palubě,  Sretan nabral kurs Pelješac - Trpanj.

K večeři byla žampionová polévka, lazaně a jablka. Nadlábli jsme se tak, že místo večírku jsme se šli ještě jednou projít. Navíc Jiříka postihlo neštěstí - jeho harmoniky, na něž se tak těšil, přestaly ladit a po celou cestu vypověděly poslušnost. Ani kytara a housle na tom nebyly ve vlhkém mořském povětří moc dobře, ty ovšem jakž takž naladit lze.

Pelješac

Ráno se budíme do zamračené oblohy. Snídaně  bohatá. Zatímco jsme baštili, lodníci vylodili kola. Když vyndávali moje, Přema chtěl být vtipný a volal, že je prázdné zadní kolo, ale snídani mi tak průhledným žertem nezkazil. V klidu jsem zůstal až do chvíle, když jsem chtěl nasednout a zjistil jsem, že Přema na žerty není. Naštěstí jsem měl náhradní duši a tak jsme se ani nezpozdili. Trasa vedla přes hřeben do Orebiče, kde měl čekat Sretan.

Jak se brzy ukázalo, etapa měla typický průběh. Nejprve byla horská prémie do sedla Baby cca 450 m, pak nahoru dolu a když už byla rovina, byl aspoň protivítr. Zuzka byla ráda, že zvolila kratší variantu.  Nejprve to vypadalo, že bude škaredě, ale pak se vyčasilo, začalo připalovat a Jadran byl opět slunný. Cestou do kopců byla silnice lemována všudypřítomnými zářivě žlutými keři - Magda tvrdí, že se to  jmenuje janovec. Jejich žluť byla zpestřována modrými uzávěry od kanystrů, s nimiž zase krásně ladily červené krabičky Malboro a surealisticky tu a tam rozmístěné deštníky barvy oranžové a zelené, již poněkud zdevastované. Také výhledy na moře a ostrovy byly kouzelné.

Druhá část výpravy (ti, co zvolili cestu delší, zato po horší silnici), dojela  poněkud později, poněkud dodřená (velezkušený Radim!) a hlavně plná dojmů, vína, proška, pršutu, sýrů a jiných velmi nezdravých a tím pádem hnusně dobrých věcí, kterým se naše sekce dokázala vyhnout jen strašnou silou vůle .

Ještě před večeří  vyplouváme kurz Korčula. Zatahuje se, začíná pršet a rosničky věští  bouřku. Zkušený kapitán proto zajíždí do zastrčené, ale klidné zátoky za přístavem Korčulou, jehož marína moc chráněná není. Rozpršelo se, ale v jídelně je příjemně. Igor servíruje špagety s krevetami a mušlemi jako předkrm, poté následuje pečená ryba, buchty a aplaus pro kuchaře.

Z večírku není zase nic, Jiřík padl za vlast už v osm. Aspoň jsem zalepil duši, kterou jsem včera píchl dřív, než jsem vůbec vyjel.

Korčula

Kotvíme u Korčuly. Neprší a bohatá snídaně vylepšuje optimistickou náladu. Jakmile jsou kola na molu, přichází déšť. Situace má jediné řešení - startovací pivo. Jak se nyní ukazuje,  Eva zkušeně od začátku  objednávala všechno na Přemkův účet. Nepolevující déšť si vyžádal i druhé startovací pivo, které vyrovnalo poměr mezi intenzitou deště a naším optimismem, takže vyrážíme.  Cílem je blízká, jen asi 20 km vzdálená, konoba  (=hospoda) Dalmatija. Městečko Korčula na stejnojmenném ostrově je moc pěkné, úzké uličky, hradby proti pirátům i příjemné hospůdky, ale v mrholení k prohlídce nějak neláká, navíc my tu nejsme na procházce, ale na náročném cyklovýletě! I tak zde Pavel stihl píchnout. Usoudil, že nejpříhodnější místo k opravě defektu je zádveří policejní služebny a lepil až zalepil.

Konoba byla na svém správném místě a kromě drobné vady - totiž že neměli rum - byla velmi příjemným vyvrcholením dnešního krátkého výletu. Rybí polévka, ražniči, prošek, nálada bezvadná, až moc. Danuška nemohla rozdejchat, že se po dvou prošcích nějak motá. Jak by se nemotala, když prošků bylo nejmíň pět, ostatní panáčky nepočítaje.

Nazpátek jsme vyrazili, až když přestalo pršet.  Potměšilé jadranské počasí ale vědělo své. Nepršelo jednak proto, abychom vypadli z konoby, jednak aby mohlo znovu začít a to tak, že pršelo jak hajzl. A když se vyčerpal normální déšť, přišla na nás bouřka jak hajzl - právě v půli cesty a konoba poblíž žádná. Hodinu jsme se Zuzkou stepovali pod balkonem jakýmsi, kde nám jedinou společnost dělal smutný papoušek, který ani mluvit neuměl (nebo už všechno řekl),  a vrak lodi. Okolo jezdili v proudech deště cyklisté, kteří to pod balkon nestihli a pak už jim to bylo fuk.

Po návratu jsme zjistili, že mezitím se ke Sretanu, zakotveném na strategickém místě, navázalo asi osm dalších kocábek a jejich pasažéři se courali přes naši palubu. Raději jsme se jeli vykoupat na blízkou pláž. Jana, Eva a Jarda, jak jinak, se rozhodli, že přeplavou záliv zpět až k lodi. Nějak ji nedošlo, že jsou na ostro a tak, když je na lodi nenechali navštívit lodní bar, plavali zklamaně zpátky ke svým kolům, Jarda západním kursem a děvčata východním. Snad unavený z plavaání, snad aby ukázal, že on pod svoje možnosti nejezdí, předvedl Jarda v serpentině u lodi pěkný pád. Málem jsem to na stejném místě položil také, Golf v protisměru naštěstí  stačil uhnout.

Večer bylo vepřo - zelo - hracho. Kombinace nezvyklá, leč příjemně středoevropská, navíc bezvadná polévka. Večírek Přema prospal, ale Jiřík vydržel, využil absenci kapelmajstra a celý večer  hrál truchlivé balady, které mu tak pěkně jdou. A Dražka královna zavolala tatinovi o předpověď na zítřek. Tatin se nechal slyšet, že pršet bude akorát ráno, pak příjde vítr 10 uzlů. Schválně hádejte, jak nakonce bylo!

Další odkazy: 
SRETAN
Geotour
email me