Jak na to

aneb     

   My Workflow

 

poslední úprava 24/4/08


Čím větší je formát, tím více pečlivosti vyžaduje, ale také lépe působí. Prostě - na velikosti záleží. Velikost A4 je minimum pro samostatné fotky, A3 je asi optimální, ale podstatně dražší alternativa. Malé formáty 15x10 cm jsou spíš vhodné do alba, pro příbuzné a pro kamarády na prohlížení v hospodě. Dle mého soudu je ale lepší několik velkých fotek než stovka malých.

Já si nechávám fotky dělat v minilabu. Zkoušel jsem tisk na inkoustovce a byl jsem zklamán.  Samozřejmě -  první generace fototiskáren neměla dostatečně jemné kapičky, výrobci tápali při vývoji papírů a inkoustů. Následující generace sice již dávala celkem slušné polotónové přechody, ale stále to nebylo ono (HP 930C). Výběr vhodného papíru bylo něco mezi vědou a výzkumem. Barevné profily moc nefungovaly a především kvalita neodpovídala ceně inkoustu a papíru. Rovněž trvanlivost tisků byla bídná, a když už výrobce věnoval pozornost kvalitnímu tisku fotografií, jako třeba Epson, byly zase problémy s cenou jak tiskárny, tak barev a papírů, nemluvě o nevhodnosti takové tiskárny pro tisk kancelářských papírů.

To bylo již dávno a dnešní osmiinkoustové (nebo už dvanáctibarevné?) Canony nebo Epsony určitě kvalitní výstup poskytují. Při malém množství fotek, které tisknu, se to ale nemůže vyplatit ani z časového hlediska, ani z hlediska nákladů. Fotky proto nechávám dělat v minilabech, obvykle A4 nebo větší formát a jen ty vybrané. Trvanlivost fotek na papíru Fuji se udává asi na 40 let, na papíru Kodak (Noritsu) je prý menší, asi 20 let. To je srovnatelné s výsledky, které dosahuje Epson s pigmentovými inkousty. Cenově to vychází celkem stejně, ale když se uváží i čas strávený tiskem, je minilab levnější a pohodlnější. Fotka je také trvanlivější z hlediska vlhkosti,  polití a všelijakých atmosférických vlivů.

Ať už tisknete sami nebo využíváte minilab, nevyhnete se přípravě fotek pro tisk a jejich úpravám, přestože se výrobci snaží, aby výsledky byly co možná nejvěrnější i bez nich. Musíte věnovat pozornost třem oblastem. První je volba formátu papíru. Každý minilab (a podobné platí i pro tiskárny) má trochu jiný. Některý udává rozměr A4, což je přesně 210x297 mm, jiný 21x30 cm a třetí 20x30, přitom výsledná velikost papíru je třeba 210x304 mm s tím, že mají jistou rezervu při ořezávání. Obvykle se proto vyplatí s jistou tolerancí počítat, popř. si zjistit přesný rozměr v pixelech a podle něho pak generovat soubory pro tisk. Je na vás, zda oříznete snímek podle formátu nebo zda ponecháte bílé okraje a oříznete papír podle snímku. Druhou oblastí je rozlišení snímku. Pokud si myslíte, že velikost fotky se udává v megabajtech, už dál nečtěte a najděte si příručku pro začátečníky. Každý minilab či tiskárna má své rozlišení, udávané v počtu bodů na palec, dpi. Pokud má váš snímek patřičný rozměr v pixelech udaný pro daný formát, nemusí vás toto číslo zajímat. Pokud ne, musíte zadat, co má minilab udělat, aby přizpůsobil váš snímek svému rozlišení (možnosti jsou obvykle tři: vytisknout tak jak to je(což obvykle vede k bílým okrajům), zvětšit na celý formát (což zase vede k ořezání části snímku) nebo zvětšit tak, aby jedna stran zůstala zachována.)

Za předpokladu, že máte snímek připravený ve správné velikosti, je třeba jej ještě doostřit. Doostření pro tisk je něco úplně jiného než doostření, které se provádí pro prohlížení na monitoru. Protože rozlišení na fotce je mnohem větší než monitoru, je třeba i doostření zvolit razantnější. Obvykle nastavuji ve Photoshopu parametry UnsharpMask 0 - 1 - 150 a při zvětšení snímku 50% je ještě doladím. Doostřuji v samostatné vrstvě, kterou pak mohu zamaskovat, aby se nedoostřovaly např. mraky na obloze nebo pleť v obličeji, a ostřím jen kanál L.

Poslední, ale nejkomplikovanější,  je docílení věrných barev. Tato oblast by vydala na několik knih a abyste docílili skutečně dobrých výsledků, potřebovali byste speciální vybavení k měření barev na monitoru i na výsledném výtisku. (A kdybyste chtěli výsledky skutečně špičkové, i hodně let zkušeností.) Předpokládám, že nic z toho ve vašem případě neplatí.  K docílení slušných (a předvídatelných) výsledků musíte věnovat pozornost několik skutečnostem:

Trochu problém je s černobílými snímky. Málokterý minilab je dělá na černobílý papír a barevné papíry mají vždy trochu štych ve stínech (resp. barevný nádech je neutrální pro střední šedou, ale tmavá šedá jde třeba do fialova a světlá šedá do modra). Tyto rozdíly jsou sice velmi malé, nicméně dost rušivé a věřím obsluze, že nedokáže stroj přesně nastavit a odchylky kompenzovat. Proto černobílé fotky zadávám v barvě malinko do hněda, samozřejmě nikoliv jako módní sépie, ale asi jako jsou klasické baryty volané v teple pracující vývojce. Při tisku na tiskárně je to podobné. Ty nejlepší tiskárny dnes místo soutisku šedých tónů z několika barev používají přímo šedé inkousty, odlišné navíc pro matné a lesklé povrchy, anebo se barevné inkousty nahrazují sadami speciálně pro černobílý tisk.

Jak bylo řečeno, volím pro tisk obvykle formát A4, který je dost velký na prohlížení a současně existuje výběr pořadačů, map a nebo složek, do nichž se dají fotky lehce uložit. Samozřejmě mnohem lepší je nařezat si kartony a udělat pasparty, do nichž se fotky vmontují. Paspartování neuvěřitelně vylepší dojem z obrázků, a to platí i pro instalaci do klip rámů. Nešetřete a  kupujte skutečné rámy, nejen kartony se sklem, a dejte si tu práci s vyříznutím pasparty z tlustšího kartonu. Pokud nemáte potřebné nástroje, vězte, že stačí ostrý zalamovací nůž  a pravítko, obojí nejlépe kovové. Fotky a kartony je dobré řezat na skle (ne z knihovny, to si poškrábete), nůž musí být skutečně ostrý - obvykle použiji na jedno rámování nový hrot nebo obtahuji na belgickém kameni. Pokud chcete, aby výsledek byl skutečně dokonalý, lze v malířských potřebách zakoupit speciální nůž s ostřím uloženým pod úhlem 45°, kterým se pasparty vyřezávají. Postup je uveden např. v tomto článku. Rám si lze samozřejmě také nechat udělat na míru i s paspartou v každém lepším Bauhausu.


Starší verze byla uvedena v článku My bag .

 


Fotogalerie

Názory jiných

Links

Slovník

CV


e-mail                back             home

Copyright (c) Martin Rybák 2008