| První výlet 1990: Alpy, Gr. Venediger tady jsou další fotky  Hned po otevření hranic mířil náš první výlet do Alp, do oblasti Venedigeru. Vyrazili jsme v druhé půlce září, kdy, jak jsme z Tater byli zvyklí, jsme čekali krásné zářijové počasí. Původní plán počítal se spaním u St. Pöltner Hütte a odtud ferratovým traverzem na Kitzsteinhorn nad Kaprunem a zpět k autům. Tím bychom se vyhnuli tunelu - draze placenému. Spaní samozřejmě ve stanech, nocleh nebo dokonce jídlo na chatách naše (dosud) socialistické platy rozhodně nepřipouštěly. Ostatně i naše vybavení bylo mírně řečeno tristní a u chatařů vzbuzovalo tu údiv, tu hrůzu. Tohle byl plán, nakonec bylo všechno jinak. Do hor jsme dojeli za deště. První nocleh u Hintersee byl tedy pod igelitem ještě u aut. Trochu se vyčasilo až po obědě a tak jsme vyrazili. S pláštěnkou nebo bez ní - mokří jsme byli nakonec všichni. Nahoře už vydatně sněžilo. Promoklá děvčata byla notně zmrzlá a na stavění stanů nebylo pomyšlení. Zachránilo nás Německo - to totiž přesvědčilo Alpenverein, aby chudé východní Němce, kteří se do Alp hrnuli, ubytoval zadarmo. Chata byla ostatně úplně prázdná až na dva zoufalce z NDR v teniskách.Chatařka na St. Pöltner H., mimochodem naturalizovaná Slovenka, to vztáhla i na chudé promrzlé Čechy. Zato když slyšela o plánu jít zledovatělou ferratou na Kitzsteinhorn, byla zcela nekompromisní a poslala nás dolů do údolí, abychom počkali, až se počasí zlepší. Tak jsme se přesunuli k Venedigeru a kousek pod Neue Prager H. jsme si našli pěknou louku a na mokrém sněhu postavili stany. První nocleh na sněhu kupodivu nebyl vůbec zlý, i když ráno bylo deset pod nulou. Kdo si nedal boty na noc do stanu se ráno těžko obouval. Když jsem vylezl do mrazu, nevěděl jsem, co dřív, zda fotit nebo raději strtovat naše divoké benzínové vařiče ruského původu. Nakonec se stihlo obojí, samozřejmě až po řádném vyčištění zubů, to zas pohlídal Zdeněk. Nic ovšem nezabránilo Jitce, aby se nás pokusila nasytit ovesnými(?) kašemi a zdravým jídlem vůbec. My, zvyklí na chleba se sádlem a rum s čajem, jsme takovou péči snášeli s pramalým nadšením. Už jen představa, že budeme muset ve sněhu drhnout zaschlou kaši z ešusu! (Jitka jako kuchařka cítila, že nádobí výjde na silnější polovičku výpravy.)
Bylo ale nádherně a tak jsme
vyrazili k vrcholu. V nové hlubokém sněhu na ledovci to šlo
pomalu,
jsme spali dost nízko. Túra to však byla skvělá, výhledy neměly
chybu.
Druhý den bylo už ráno tepleji, i tak jsme vyrazili jen na odpočinkový výlet, počasí se malinko trochu zhoršilo. Přesto však byl pěkný výhled na Grossglockner i okolní štíty.
Další noc přinesla překvapení. V
noci začalo hustě sněžit, do rána napadlo přes čtvrt metru těžkého
mokrého sněhu. Gemmy to zvládaly dobře, ale můj útočný stan značky K2
se pod tíhou sněhu neustále prohýbal a plátno padalo mně i Zdenkovi do
obličeje. Co chvíli jsme sníh museli shodit, ale za čas už nebylo
kam. Ráno už byly okolo stanu pěkné závěje a pod stanem louže.
Nastěstí podlážka vydržela a ve stanu bylo sucho.
Nepořádníci, kteří si večer nepoklidili všechno do stanů, ráno
prohrabávali závěje a hledali tu ešus, tu vařič nebo mačky a
lano. Jen rum nikdo nehledal. Ne že by ho nikdo nechtěl - všechen jsme
už dávno použili. Usoudili jsme tedy, že není čas na hrdinství a
dali
se na ústup.
Zledovatělé skalky příjemné nebyly, ale zvládli jsme to ve zdraví.
 Účastnili se: Přema a Dana,Věrka a Milen, Václav a Jitka, Věrka a Zdeněk Vlčkovi, Zdeněk Pavelka a já tady jsou další fotky Malý doslov O pár let později jsem se na St. Pöltner Hütte vypravil znovu . Bylo koncem prázdnin a v domnění, že chata bude zase prázdná jako minule, jsme vyrazili s oběma dětmi na výpravu. Ani jsem nerezervoval nocleh. K mému zděšení byla chata plná od sklepa po půdu. Tiroláci neměli nic lepšího na práci, než uspořádat festival dechovek právě zde. Každé ráno se kapely, bylo jich snad pět, vydrápaly na okolní kopce, každá na svůj, a začaly koncertovat, jódlovat a halekat. Naštěstí, když chatař viděl mé dvě děcka, nacpal nás do pokoje k jakémusi stařečkovi, který chodil sám po horách a ošklivě se natloukl. Takže večer byl kravál od dechovek a děda, ten hekal celou noc .
|
