Alpy, Dachstein 1991
Výlet na
Dachstein byla spíše procházka - žádné těžké stany, nocleh na chatě.
Počasí bylo, alespoň na začátku, příhodné, prostě pohoda. Patlali jsme se Niveou s úžasným UV faktorem 3, slušivé
puntíkované šátky na hlavách a v batohu benzín, vařič zvaný aljoša a
kotlík, v němž se vařila gulášová polévka. Rakušáci se na nás nemohli
vynadívat. Slova jim došla až na vrcholu, když jsme si do půllitrů
čepovali pivečko chlazené ve sněhu. Milen totiž měl narozeniny a
bečičku vytáhl až na vrchol.
Cestou dolů došlo i na
dobrodružné prvky - to když se Jitka Vokurková zřítila z jednoho
žebříku poté, co se jí nějaké německé nemohlo pokusilo šlápnout na
ruku. Naštěstí dopadla do závěje a jiný, šikovnější Němec
ji chytil dřív, než pokračovala do údolí značně hlubokého. Cestou ještě
stačila tečovat svého muže, rozrazit mu jeho vlastními brýlemi hlavu a
Dachstein tak působivě zakrvácet. Šití s sebou samozřejmě paní doktorka
lehkomyslně navzala, náhradní brýle naštěstí ano.
Tím naštěstí dobrodruství skončila, až na pořádnou bouřku, která nás
ale chytla až těsně před chatou. Zato druhý den pršelo a promokli jsme
při návratu až do slipů, potažmo kalhotek.
|
