Kdo oba zmíněné jedince zná, ten ví, že jsou přemýšliví a nároční na detail. Oboje ukázali při plánování, vymýšlení a organizování svatebních příprav měrou nebývale vrchovatou (ne, opravdu tu nejde o nějakou psychickou úchylku, jen že se to dnes už často nevidí). Klára sice nevydala paragrafované znění předsvatebních povinností, ale tabulkový procesor ke slovu přišel. Ono takové zařizování svatby, když to má být navždy, není psina a druhý pokus se z principu nepřipouští, prostě něco jako první přistání na Měsíci. Ti mladší to už nepamatují, ale to byly taky nervy.

V praxi  to znamenalo poshánět krejčí a švadleny, zlatníka, fotografa, kadeřníky a vizážistky, květinářky, taxikáře, matrikáře, cukráře a obuvníky, tiskaře a taky svědky a ... a to jsem zapomněl na vinaře a spoustu dalších profesí, které se na takové svatbě s radostí podílejí. Tohle všechno zařizování se naší rodiny, tím mám na mysli Zuzku a mě, dotýkalo jen okrajově a hlavní tíhu nesli mladí a Alice s Pavlem. Ne že bychom nechtěli pomoci,  ale naši známí jsou pro tyto účely vesměs nepoužitelní a krom toho pro formální dokonalost jaksi nemáme ty správné buňky a Aleš to dobře ví.

I tak jsme neponechali nic náhodě a tak se stalo, že v den D jsme měli všichni boty (Z. dokonce troje nové, i když přiznává jen dvoje), kravaty, košile, prádélko a vůbec všechno, co se sluší a patří, a mohli se soustředit na důstojnou image šťastných rodičů.

by mohl přinést úlevu každému, kdo jen trochu zná Murphyho zákony a tedy ví, že nervovat se nemá smysl. Z našeho pohledu již bylo vše podstatné zařízeno, připraveno a nachystáno. Pavel s Alicí ráno skutečně přivezli květiny a výslužky a dostavil se ženich. Byl v dobré náladě a zjevně předpokládal, že Klára do Moravské galerie, kde se mělo oddávat, opravdu přijede.

Zde je nutno učinit malou odbočku. Poté, co si Z. přečetla první verzi, kategoricky odmítla některé pasáže a to i ty, které se jí vůbec netýkaly. Babička Věruška naopak soudila, že si ničeho exploživního nevšimla a že vžtahovačný jsou jen trdla (to víte, když vám vytrhají všechny žuby, šykavky vám taky moc nepůjdou). Vrchním arbitrem se tak musel stát Aleš, který zvolil zlatou střední cestu: prý to nechá na mně, ale mám svoji ironii raději zmírnit. Tož tak - snad se to podaří.

Jelínci byli od časného rána na nohách, kdežto staré Rybky přemýšlely, jak něco nezkazit. Úspěšné byly oba přístupy, ten první však trval poněkud déle. Zatímco Zuzka přemýšlela, zda na vrásky je lepší přikládat černý Lipton nebo mátový zelený, a Hanka si dopřávala snídani a oběd najednou, u Jelínků se líčilo, česalo, zaplétalo a nandávalo o sto šest.