Konečně byl spatřen majestátní bílý Citroen a hosté se vyrojili na terasu k uvítání s nezbytnou tradiční zkouškou "manželských dovedností". No nevím. Rozbíjet talíře ještě nikomu štěstí nepřineslo. A štípat takovéhle  poleno se sukem by rozumného chlapa napadlo jen pod vlivem - a určitě by si vzal kloudnější sekeru. Ale dopadlo to dobře - šaty nikomu nepraskly a poleno bylo nakonec na kusy, sice ne napoprvé ani napodruhé, zato bez krve.

Nakonec byl rozkrájen dort a mohlo se přistoupit ke svatebním darům. Dary bych rozdělil na užitečné a krásné. Ten nejkrásnější byl ode mě. Byl fakt pěkný a vkusný a tak se mě hodně dotklo, že byl přehlédnut s tím, že se jedná o pouhou dekoraci z hotelu. Milí novomaželé, nic si z toho nedělejte. Nebyl to určitě poslední dárek ode mě a váš vkus se jistě postupně vytříbí.

Tím to samozřejmě nekončilo, ale všechno se zase říkat nemusí. Ostatně hosté se rozcházeli hodně nad ránem. Takže jen stručně: osvědčená hudba mistra Helána byla skvělá, ale dostalo se i na Svítání a Klára si mohla zazpívat. Všechny pobavila Martina, svědkyně Kláry, když presentovala stručnou historii nové rodiny. Michal zase přezkoušel novomanžele ze znalosti anatomických detailů partnerů (ve vší počestnosti ovšem). A víno, které zajistil Pavel bylo tak dobré, že za celý večer se vypily jen dva panáky, když nepočítám ten litr meruňkovice, no jo, už to není co bývalo.