VenoviKidi

	Tak toto je například ten vůl. Zajímavé, jak už je ohlodaný. A přitom, jak kdosi trefně poznamenal, "vůl vola nežere". Tak kdo tedy?
Toto zvířátko zase vůbec na jídlo není, to je CHOVNÝ SAMEC! Pozná se podle toho, jaký má vystrašený výraz, že snad bude muset zase dupat, chudák jeden vystresovaný.
A tenhle chlapeček dokázal na kolotoči pět minut řvát jak tur, že chce vystoupit. Nechápu, proč to tedy neudělal. I tak sice měl za třicet korun pěkný zážitek, ale mohl ho mít ještě hlubší.
Nejlépe připravení na dožínky byli samozřejmě hasiči. Laskali se se starými stříkačkami a plátěnými vědry, ale navíc dobře věděli jak hasit i čím hasit a hlavně co hasit. Pro pomalejší: hádejte, co je v torničce první pomoci?

Mnozí si mysleli, že vystopupení mažoretek bude zlatým hřebem programu. Jak je to vůbec mohlo napadnout? To mi teda hlava nebere. Přece všichni museli vědět, kdo se milostivě nechal přemluvit, aby nechal plynout božskou hudbu do uší rozparáděných družstevníků, pardon farmářů (no, většinou se sice jednalo spíše o městské povaleče, ale tím spíš)! Tahle nedorostlá děvčátka (pravda, vyjímky by se našly) se pokoušela soupeřit na podiu s takovými kalibry, jako třeba kapelník "Anděl" Přemeček. Na druhé straně, proč ne. Objektivně nutno přiznat, že Kidi, ač hráli jak o život, přece jenom pohybové kultury zase moc nepobrali, vlastně až na Pěnici H. skoro žádnou. Jen by dívkám, když by se ladně vlnily před kapelou, musely být odebrány ty hůlečky, to by mohlo muzikanty rozptylovat. Vlastně ani ne, stejně mají na nose brejle na čučení do not.

K vidění toho bylo víc.Tak třeba pravá selka, nefalšovaný zadumaný filosof, nebo zase hasič, který ještě nestačil dokončit růst. A taky ta, co nesmí chybět nikde - dotěrná paparazzi. Pravda, v pohledu filosofově lze číst cosi jako "marnost, marnost, vše marnost", ale to by bylo velmi povrchní. Jak každý dialektik ví, pouze neustálou negací se lze dopracovat k positivním hodnotám. To sobotní dopoledne nebylo třeba chodit daleko, k mání byly rozmanité nezdravé pochoutky a dobrůtky včetně chutných, metyluprostých lihovin. Jistě, tento materialismus nemůže nahradit ideál již z definice nedostižný, ale třeba zanícení chovatelů takových krasavců, jako jsou brněnští voláči, je důkazem, že nadšenců je stále dost. A to nemluvím andělských tónech Přemečkovy harmoniky. Ano, z Anděla Přemy (to se ale fakt blbě vyslovuje, navrhoval bych zkracovat na "Přeanděl" podle vzoru "archanděl") se nám stal multiinstrumentalista. No vlastně zatím jen bi-, ale co není může být. Být Kájou, dávám si velký pozor na své píšťaly. Tak či tak, starý Kája Marx měl pravdu, negace zafungovala.

Ovšem nesmí se zapomenou na ovace, které hráči vyvolávali. (Zde se hodí malá poznámka na adresu muzikantů: Milí hudebníci, pokud jste očekávali standing ovation, nebuďte zklamaní. Hráli jste pěkně, ale starší diváci jsou tak nějak už staří na to, aby vstávali kvůli nějaké kapele, no a ti mladí zase neumí anglicky. A zkuste se taky zamyslet nad sebou - co takhle nějaký přídavek, snad by vás neubylo, že né?)

Na závěr se musím zmínit o věci, kterou jsem se dozvěděl až v onu sobotu a která mě opravdu nepotěšila, přestože jde o cizí neštěstí. Fakt si myslíte, že v naší veselé Republice je nutno sahat k takovým prostředkům, jako je lámání hnátů kolem? Pravda, je možné, že to nešlo jinak, ale přece jenom jsme v jednadvacátém století. To skutečně nebylo k disposici něco humánnějšího, třeba frankfurtský trychtýř? Nebo soudružská domluva?