PŘÍPRAVY

Jakmile jsem poprvé zaslech "COUNTRY BÁL" z Přemkových úst, hned jsem se začal těšit. Realita ovšem bývá prozaičtější a že Přema umí práci rozdělit vědí snad všichni. Mě pověřil výzdobou. To je jednoduché, nafotí se pár klobouků, kus lana co vypadá jako laso a v archívu najdu nějakého koně. Splantá se to dohromady a bude. Přemovy mety a představy byly ovšem vyšíí a zcela konkrétní. Je třeba nafotit jakési obrazy až kdesi u rakouských hranic.

Tož jsem se tam vypravil. Nafasoval jsem staré auto, které moc nestartovalo, ale ukliňoval jsem se, že baterka se cestou nabije. Podle mapy jsem bloudil jižními Čechami a potmě, vetchozraký starý pán, jsem hledal jakýsi ranč. Po svírající se spirále jsem se k němu nezdržitelně blížil. A je tu, i domorodci to tvrdí.

Vidím ranč jak z filmu, na dvoře tereňák, jedno okno svítí. Vjedu dovnitř, šramotím v přesíni, klepu na dveře - nikdo nikdo. Až v posledním pokoji sedí chlapík, čumí na bednu a srká lahváče. Hlaholím něco jako "Šefe, jdu fotit ty obrazy pro Skálu". Chlapík byl v šoku a já, když jsem si všiml manželky v průsvitné košilce v posteli, taky. Naštěstí neměli psa a já měl v ruce stativ.

Autu se starovat moc nechtělo, ale nakonec baflo a po dokončení posledního oblouku spirály jsem byl na ranči, tom správném. Nafotil jsem, popovídal, auto ještě jednou nastartovalo a hurá domů.

Setmělo se už a reflektory svítily jak za dušičky. Je třeba vyměnit žárovku, říkám si, a zastavuji na příhodném místě. Žárovka je tam hned, ale to je tak všechno. Startovat to už nechce. Koukám, drát ke starteru je nějakej rezavej. A jen jsem se ho dotkl, sesypal se pěkně na hromádku. Hodinu jsem se to pokoušel spravit, pak i roztlačit (odtlačil jsem to akorát tak pět metrů, a ještě se mi to vrátilo zpět. A to jsem to zkoušel na obě strany).

To už bylo půl jedenácté, takže zavolat nějaký odtah (to taky není jednoduché, když nemáte peníze ani kartu u sebe). Po chvíli telefonování je jasné, že Zuzka, Hanka, Aleš, všichni už požili. (Mám pocit, že někteří ihned po mém telefonátu). Naštěstí hodný synek vylezl z teplé postýlky v nejlepším (Kláro, omlouvám se) a vydal se shánět někoho, kdo nepije. Za dvě hodiny ho našel, přijel, roztáhl a byl konec dobrodružství.

To, že po vytisknutí posledního plakátu se polámal plotter, už jenom dále ilustruje, jak nebezpečné má Přemek nápady.

A sobota je tady!

Ti, kteří na bále byli, vědí, že se, první a hned tradiční, se skvěle vydařil. Prostě ani jeden inženýr, který na tom makal, nestudoval v Plzni. To se muselo projevit! Ovšem chybičky se vloudily, s tím bude potřeba něco dělat. Nechci působit dojmem šťourala, ale znáte mě. Když si kdekdo kritizuje, že na závěr hudba nedělá tam-tam,tam, tak i já mohu.

Tak například vůbec nebylo nachystáno místo pro uvázání koní. Ať jsem se rozhlížel jak chtěl, před sokolovnou se poflakoval akorát nějaký honák z Prahy s mobilem, ale břevno pro koně žádné.

Další zásadní prohřešek: nebyl vydáno upozornění a vyznačeno místo, kde se mají odkládat revolvery a deringery. Vzpomeňte, jak to skončilo s Kočkou, tam na to taky zapoměli.

A dále - proč nebyl požádán ministr tanečního kroku, aby se ujal organizace nácviku? Ten, kdo ví, jaké zmatky přináší feminizace ve školách a zdravotnictví, se nestačí divit. Pepa by vás tanečníky jinak srovnal do latě - tedy do kola.

Poslední výhrada se týká ministryně pusinek. Ne že by jich (pusinek, ne ministryní) bylo málo, ale chytil jsem tam takový opar, docela od ucha k uchu. S tím je třeba něco dělat - zpřísnit kontrolu a hlavně desinfikovat, nejlépe rovnou u vchodu a pak i namátkově. Příště už budu jinak vybaven!

Na druhé straně je nutno i pochválit. Třeba nápad přivést na bál dítka nutno hodnotit veskrze pozitivně. Zejména tak člověk získá přehled, která mladá dáma už je zadaná a někdy i s kým. A muž, jdoucí s nemluvnětem na panáka, se nemusí bát, že to na něj fakan práskne.

A zbytek je tady.