Mistrovství republiky v národní házené dorostenců 2000
pořádané v Brně 23. - 25. června v objektivním pohledu jednoho laika fandícího Brnu
Toto CD je věnováno všem
Drakenkám a také borcům z Nýřan.
Drakenky nám zlepšovaly nálady po celou dobu turnaje,
Nýřanští nám ji zlepšili svým obětavým výkonem až
nakonec, ale zato pořádně.
Díky!
Mistrovství české republiky se tak nazývá pouze z nemístné skromnosti. Ve skutečnosti to bývá mistrovství světa a k tomu také všechny přípravy směřovaly. Některé věci byly, pravda, poněkud jednodušší - tak třeba nebylo nutné shánět jinou hymnu než českou. Jiné věci se naopak komplikovaly - po zkušenostech z Euro2000 například musel vystupovat pozvaný rozhodčí Collina raději pod (velmi naivním) pseudonymem Liška.
Mistrovství začalo za
úlevného chladna, větru a poprchávání, které vystřídalo
vedra trvající snad celý měsíc. Organizátoři dolaďovali
poslední
detaily, hráči se tvářili, že jsou nad věcí a takové
mistrovství je nemůže rozházet. Všechno bylo nachystáno
dlouho předem a teď se všichni, zejména ve výčepu, modlili,
aby nepršelo. Po nezbytných zahajovacích oficialitách
zatančily Drakenky a
mohlo se začít.
Rozlosování šampionátu nebylo z hlediska domácích nijak příznivé. Už první zápas hráli s Dluhonicemi, které patřily k favoritům. Od začátku zápasu také ukazovaly, že jimi skutečně jsou. Jejich hra byla založena na nejlepším střelci mistrovsví Horákovi, kterého doplňovali další zdatní sktřelci. Na druhé straně stál útok Drakenu se svojí dobrou kombinační hrou.
Hned
od začátku se zdálo, že obrany nastoupily jen pro pro
parádu. Skoro z každého útoku padal gól. Horák na straně
Dluhonic dokazoval oprávněnost zpráv, které ho předcházely,
útok Drakenu zase zapoměl na svůj zvyk trefovat tyče a
signály mu mimořádně vycházely. Skore 
utěšeně
narůstalo na obou stranách a trenéři přemýšleli, co s
tím. Draken postavil do obrany dva vysoké hráče. Horák to
měl rázem těžší, ale uvolnil se zase prostor na křídle,
kde skvěle hrál později vyhlášený nejlepší útočník
šampionátu.
Na druhé straně i utočníky Drakenu chvílemi opouštělo štěstí. Množství přihrávek při signálech zákonitě vedlo k větší pravděpodobnosti, že se něco zkazí. Proti svému soupeři však měl výhodu ve vyrovnanosti celého týmu a střídáním dokázal udržovat stále vysoké tempo zápasu. Přestože se ani Dluhonice nevyhly chybám, Draken stále musel dotahovat.
Ani v druhé půli se obraz hry nezměnil. Útok nadále přehrával obranu na obou stranách, hra se však přece jen vyrovnala. Draken smazal náskok soupeře a několikrát šel do vedení. Nervozita začala nahlodávat útočníky. Přibývalo chyb na obou stranách, několikrát skvěle zasáhli brankáři. Také brněnští diváci konečně pochopili, o čeho tam jsou, začali se osmělovat a povzbuzovat svůj tým. Dluhoničtí útočníci, kteří odehráli celý zápas bez střídání, začali více kazit. Útok Drakenu udržel díky střídání tempo a nadále dokázal svojí kombinací rozkládat dluhonickou obranu, která musela častěji faulovat.
V nervózním závěru byl výsledek stále na vážkách, ale remíza 29 : 29 vyjadřovala obraz dění na hřišti. Obě držstva měla k vítězství stejně blízko jako k porážce. Vysoké skóre ukazuje, že šlo skutečně o předčasný vrchol šampionátu. Zápasy ostatních družstev v úvodním dnu potvrdily, že ještě nic není rozhodnuto - favorité remízovali a ostatní je těžko ohrozí. Pokud žádný nezaváhá, určí mistra skóre v dalších zápasech.
Nikdo nepochyboval, že Draken
i Dluhonice porazí všechny ostatní soupeře. Po úvodní
remíze favoritů se zdálo vše být jasné. 
Nestačí
vyhrát, musí vyhrát o hodně. Už první zápasy Dluhonic
ukázaly, že šance Drakenu na titul jsou menší a menší.
Dluhonice své soupeře porážely výrazným rozdílem, zatímco
útočníci Drakenu po skvělém prvním zápase začali opět
trefovat tyče a břevna.
To však nebyl hlavní problém. Proti Drakenu stála jednoduchá matematika. Jejich akce trvaly prostě příliš dlouho. V situaci, kdy utočník Dluhonic dostal přihrávku, silou se prosadil a přestřelil obranu, zahrál útok Drakenu několik signálů a desetkrát si přihrál, než se obrana otevřela. V obraně to bylo podobné - soupeřům trvalo dlouho, než se dostali ke střelbě, protože obrana bránila pozičně dobře a útočníci to zkoušeli a zkoušeli a čas utíkal. Draken hrál hezky, ale Dluhonice rychleji.
V závěru dne bylo vše jasné. Draken to na skóre neuhraje, mistrem budou Dluhonice. Spokojený mohl být jedině výčepní. Vychladlo mu konečně pivo a nezačalo pršet. Fandové Dluhonic začínali oslavovat nové mistry a ostatní se těšili na exhibiční utkání.
Diváci byli
zakřiknutí a vedle Dluhonických chasníků s bubnem se
zpočátku ztráceli. Až v závěru to začalo vypadat trochu k
světu. Hlavní zásluhu na tom měly Drakenky. A v posledním,
rozhodujícím zápase Dluhonic proti Nýřanům už vytvořili
takový kotel pro Nýřany, že Dluhoničáci byli vedle.
Pořa-datlové se starali o všechno a dlužno je pochválit, nic nevázlo. Jen to pivo kdyby bylo chladnější. Zvládli toho hodně a stálo je to moc hodin práce, kterou málokdo z diváků dovedl ocenit.
Výsledková tabule byla nejmodernějšího typu, plně automatická, dálkově ovládaná bezdrátově, čili hlasem. Její jedinou vadou byla zvýšená spotřeba zmrzliny a jiných pochutin, která se posléze projevila i poruchami ovládacích jednotek. Naštěstí měli datlové v záloze jednotky náhradní.
Jim komentoval neustále a neúnavně. Jiný by z toho zblbnul. Naštěstí mistrovství netrvalo dlouho.
Exhibice byla netrpělivě očekávána jak diváky, tak hráči. Družstva trenérů, posílených o rozhodčí, nastoupilo proti mužstvu Datlů. Boj to byl vyrovnaný a interesantní. Nejvíce hrubých faulů předvedli rozhodčí a ještě se divili. Trenéři se dopustili snad všech chyb, které vytýkají svým svěřencům, v obraně byli pomalí a v útoku nejistí. Datlové taky nepředvedli nic moc, kromě zřejmých kiksů hlavně faulovali. Takže utkání dopadlo tak, jak muselo, totiž že se házely šestky. Nakonec zvítězili datlové. Avšak místo toho, aby šli mládeži příkladem, ještě poraženého protivníka zesměšňovali. Diváci to pozásluze ocenili. (Pozn.: já tomu moc nerozumím, ale takhle to komentovala dvojice odborníků Olaf - Mihula a ti to musí vědět, když jsou ti mistři, že ano).
Poslední den bylo vše jasné. Dluhonice a Draken v čele se stejným počtem bodů, Dluhonice ale se skóre výrazně lepším, za nimi ostatní družstva. Dluhoničtí fandové byli spokojení a už chladili šampus. Počasí bylo ještě horší než předešlý den, zima a jemné poprchávání.
Draken odehrál svůj poslední
zápas s Žatcem v klidu. Hráči věděli, že už skóre asi
nespraví, ale přesto hráli naplno a bez velké nervozity
soupeře rozebírali. 
Začalo
pršet, ale hřiště ještě neklouzalo. Z nejasného důvodu
Žatec vytekl a hráči se nechali vylučovat nejprve za fauly,
potom za diskuse s rozhodčím Liškou alias Collinou. V dešti
to začalo klouzat, hráči dělali stále více kiksů, nervy
pracovaly, vyloučených přibývalo - a nakonec neměl kdo
hrát. Zápas skončil kontumací kvůli třem vyloučeným
hráčům a Nýřany tak dostaly šanci ještě získat bronz,
kdyby šmikly Dluhonice, tomu ale nikdo nevěřil. Někteří
Drakeni odešli domů k nedělnímu obědu.
Déšť nepřestával a to se líbilo hlavně Nýřanům, které nastupovaly proti Dluhonicím. Kdyby vyhrály, měly by stejně bodů jako Žatec, ale na skóre by bronz byl jejich, nicméně Dluhonice byly vysoký favorit. Poslední šanci však vycítili i domácí. Spolu se zbytkem zmoklých diváků a hlavně Drakenkami začali mohutně povzbuzovat Nýřany. Brněnští od začátku vytvořily Nýřanům bouřící kotel a dluhoničtí fandové, zřejmě trochu unavení předčasnými oslavami, nakonec úplně zmlkli, když viděli, jak se jejich hráči na hřišti trápí.
Nýřany
nastoupily proti svým soupeřům bez respektu a obětavým
výkonem na mokrém hřišti přiváděly diváky k nadšení.
Obávaný dluhonický útok existoval jen deset minut. Na
kluzkém povrchu to měli útočníci těžké. Zatímco Drakeni
bránili obrovitého Horáka dvěma vysokými hráči na kruhu,
Nýřany, jejichž obránci byli malí, k němu postavily jednoho
obránce a ten nedovolil, aby k obávanému střelci pronikla
jediná přihrávka. Nakonec Horák postával se svým stínem na
hranici třetiny a sledoval hru dvou zbylých útočníků proti
dvěma obráncům. Někdy to samozřejmě nevyšlo a ke střelbě
se dostal. V takovém případě zaúřadovala další opora
Nýřan, kterou byl brankář řečený Plamínek. Na první
pohled těžkopádný chasník se postavil do branky s velkým
přemáháním kvůli bolestivému zraněnní, ale jakmile v ní
stál, polapal co se dalo.
V půlce prvního poločasu se na kluzkém hřišti obnovilo zranění dalšímu utočníkovi Dluhonic, který byl do té doby oporou útoku. Hlavní síla Dluhonice byl rázem pryč a začalo se rodit překvapení. Nýřany vycítily svoji šanci a začaly se překonávat i v útoku. Jejich menší, ale obětaví a pohybliví hráči dokázali přinutit obranu Dluhonic k chybám a i když v dešti moc gólů nepadlo, přece stačily k těsnému vedení Nýřan.
Po
přestávce Nýřany mohutně povzbuzované domácím publikem,
Drakenkami i svými fandy pokračovaly v deptání soupeře
těsnou obranou a pohyblivým útokem. Trenér Dluhonic se
ještě pokusil o zvrat a poslal zpět na hřiště zraněného a
zjevně kulhajícího útočníka, ale rozhodčí ho správně
hrát nenechal. Střelec Dluhonic Horák, hlídán svým stínem,
nedostával přihrávky a sledoval své spoluhráče, jak se
snaží kluzkým míčem trefit branku. Když se jim to povedlo,
strefili stejně jen brankáře, který byl ve vynikající
formě. Nýřany teď vedly a hrály v klidu, ale nepřestávaly
bojovat. Dávaly pozor na zbytečné kiksy a chyby v útoku, a
přestože se dostávaly do šancí na klouzajícím hřišti
zřídka, proměňovaly je za nadšeného povzbuzování
domácího publika.
Nýřany obětavou hrou získaly třetí místo a sebraly titul Dluhonicím. Radovat se mohli domácí Drakeni, kterým titul spadl na poslední chvíli do klína. Zdálo se, že o titulu rozhodl již první zápas šampionátu, ale drama trvalo až do konce a teprve poslední zápas určil mistra republiky pro rok 2000.
Drakenky
byly ozdobou šampionátu a jejich podpora ohromě pomohla
našemu mužstvu. Bez nich by brněnští diváci jen mlčky
přihlíželi, jak si dluhoničtí fandové vyřvávají.
Zejména
třetí den, kdy se již zdálo, že o nic nejde, byly
vynikající a dokázaly rozehřát prochladlé domací diváky.
Hráči dobře věděli, jak jim pomohly.
Na
závěr proto Drakenkám zafandili sami vděční hráči
