obsah napsáno
s úředním svolením Ministerstva promyšlených informací Republiky
Vesele
obsah napsáno
s úředním svolením Ministerstva promyšlených informací Republiky
Vesele
Upozornění Následující informace jsou určeny jen pozvaným osobám nebo těm, kteří s ohledem na své stáří stejně všechno obratem zapomenou. Nesmí být kopírovány či dále šířeny. Respektujte prosím právo na ochranu osobnosti oslavenkyně. Není už žádné mládě, kterému se leccos promine, ale zralá žena pár let před penzí. Chovejte se k ní proto s náležitou úctou, již si důstojnost jejího pokročilého věk vyžaduje!
|
|
No, doufejme, že si to Janinka k srdci nevezme, co bychom si počali. Ostatně by jí ani tak požehnaný věk nikdo nehádal. O to překvapivější bylo, že slavení pojala vyloženě vzpomínkově či jak se dnes moderně říká, retro. A to i přesto, že většina hostů nesnáší slova jako "pamatuješ?" , "vzpomínáš si?", jejichž používání je od jistého věku naprosto, opravdu naprosto nevhodné. (Janinka to asi ještě nechápe, ale to příjde.) Naštěstí retro situovala do šedesátých let, což je tak dávno, že to i sklerotici pamatují bez větších obtíží. Ty naopak způsobovaly absence hára většiny přítomných staříků a také jejich neschopnost konverzovat o výhodách haše proti kyselince či houbičkám, tedy tématu, která nás v socialismu minulo a v němž se naopak orientovali přítomní nedospělci jako ryby ve vodě. Když však přišlo na důležitější témata, třeba Angelu (Davisovou) nebo něco praktického, jako byl kuchyňský robot značky Porkert nebo štelování odtrhu u pařezu, byly zase v koncích oni, ale úplně, tak, že se tomu ani věřit nechce. Všechno se holt vygooglovat nedá.  Večerní výhled od Dědka Janinka své oslavy (ano, nebyla to oslava jedna, slavilo se mnoho měsíců dopředu, i pár dní poté) umístila do ráje. Ráje Českého, což se může někomu zdát jako protimluv, nicméně jsme se měli jako v ráji se vším všudy, ale hlavně po chuťové stránce. Dokonce i buchty dusivky od Martiny byly tentokrát nějak málo dusivé - ovšem jen krátkou chvíli. |
|
|
Janinka
vše naplánovala do penzionu "U Dědka" , který byl pro akci v retro
stylu jako stvořený. K dispozici bylo vše, co taková sláva vyžadovala,
dokonce i pianino docela ladilo. Jak to Jana zařídila nevím,
počasí však vyšlo excelentně a tak oslava měla i sportovní
úroveň. Radim dokonce strhal své elektrokolo! Výlety se vydařily >>> tady |
Protože místo smokingů a fraků byl přikázán dress code ve stylu Woodstock Hippies, nemuselo se ani říkat "...ó nikoliv, milostivá!", stačilo výstižnější "Nevysírej!" |  |
| Jak už bylo řečeno, vše muselo být retro. To platilo i o řízečcích, utopencích, buchtičkách tety Magdičky a dalších dobrůtkách, které chutnaly jako kdysi od babičky. Když retro, tak se vším všudy. Digitál zůstal v baťůžku a do foťáku jsem dal film (to bývalo takové to v krabičce, co když se z ní vytáhlo, mohlo se to rovnou vyhodit). Fotit digitálem se mi mezi těmi květinovými dětmi zdálo velmi nestylové. To jsem nechal na později, jakmile se setmělo a práh vnímavosti slavících jedinců i můj se zvýšil natolik, že tak tak dotápali do postele (a někteří ani to ne, alespoň ne napoprvé do své). | |
Darů
bylo neurekom. Dílem vtipné, dílem cenné, a pak ty k nezaplacení.
Hádám, že bezkonkurenčně nejvíce stál ten zdánlivě nejobyčejnější.
Tradiční holdování oslavenci písní, tentokrát s poučným nábojem, se při
nácviku dlouho potácelo mezi fraškou a katastrofou a nás stálo hlavně
nervy. Ještě hůře dopadl vrchní u Trencka. Hosté během zkoušení
odcházeli hned jak přišli a ti, co si už objednali, je následovali a
ani nedopili. Jen ti nejpotřebnější notorici si dali navíc dva rumy - a
odešli také. Těžko říct, zda to byla bídná tržba nebo přímo naše
produkce, co mu vehnalo slzy do očí. V hsopodě kromě nás vydržely jen
dvě skupiny lidí - nedoslýchaví a masochisti, jimž se to líbilo moc.
Jedinou útěchou může být, že kapela tuto píseň nedá na repertoár. I
když u Sebestředného člověk nikdy neví. >>>>>>> video Ráno bylo opět nádherné, vylepšené bublinkami a z prdele dortou, která (částečně) dožila rána. A jelikož zahálka je matkou hříchu, následoval výlet do skal. Přeživší pak mohli pokračovat večírkem se zpěvy a tancem. A ráno se zase pokračovalo...  Tohle není socha Sebestředného, jak je ostatně na první pohled vidět, ale někoho úplně jiného. To, že Sebestředný ještě sochu nemá, by se řešit jistě mělo. Předem je však zřejmé, že spotřeba materiálu by byla enormní. Je třeba počkat, až nám trochu seschne. | |
Poznámka na konec: pokud si myslíte, že to všechno bylo jinak, tak možná máte pravdu, ale rozhodně na tom nezáleží. | |
|
fotky 1 fotky 2 fotky 3 fotky 4 obsah další zajímavé odkazy |
