fotky - start                 fotky - přehled

Předem musím prohlásit, že se výlet vydařil, navzdory mrazu, větrům, vichrům, metelicím a slotám, které v tomto nejstudenějším koutu Česka panovaly. Zásluhu na tom neměla jen příznačná otužilost naší veselé společnosti, ale i pečlivá premedikace a logistika. Jen si to zkuste představit: zbyl nám rum! (Tedy, abych byl přesný, zbyl mně. Ministryně OaÚ totiž moji munici vyřadila jako příliš riskantní a nás nehodnou, tím pádem se jí musím inspirovat alespoň teď. Z ministryně se stává snob. Zato inspiraci prospívá.)

Cesta začala kalamitou, věštící dobrý konec, neb horší už to být nemohlo. V Brně napadlo osm čísel sněhu, což totálně ochromilo dopravu. Úsek z Krpole na dálnici nám s malou odbočkou do Židenic zabral pouhé čtyři hodiny. Dál už to byla brnkačka.

Ráno to na první pohled vypadalo, že je jen trochu mlha a sníh nepadá. Hned na druhý pohled se to potvrdilo - sníh nepadal, protože lítal vodorovně jak sviňa. Naše neohrožená parta však srdnatě vyrazila do stopy přímo proti větru a věřte tomu nebo ne, aniž by zastavila v roztopené Pešákovně, dojela až na Smědavu, v takové metelici ještě útulnější (měli tu právě kančí dobroty, mňam mňam).

Zpět po větru už to bylo snadné, zpotil se jen Přemeček, kterému vichr potměšile zafoukával stopu. Že jsme na něj v Pešákovně počkat museli, je snad jasné. Aspoň jsme si mohli prohlédnout spoustu zvonečků, které se tu nahromadily. A taky veselý tácek, který byl obzvláště vydařený.

Ve čtvrtek bylo nejkrásnější lyžování. Dokonce se jedinkrát za celý týden ukázalo slunce. V rámci hesla "Není čas na hrdinství" jsme tentokrát nejeli proti větru, ale pěkně vyfrézovanou stopou lesem do Polubného a nad Soušskou silnicí na Smědavu, vyzkoušet další kančí dobroty, mňam mňam. Cesta zpět vedla kolem nanejvýš záludného bufetu s velmi klouzavými cenami, nicméně i tuto překážku jsme zdárně zdolali. Pouze šílená matka v Pyramidě společensky pyramidálně klopýtla.

Pátek byl ve znamení zahraničního výletu. Jeho účel byl veskrze vzdělávací - cílem bylo praktické ověření přísloví "Všude dobře, doma nejlépe". Abych to zkrátil - řečené přísloví se ukázalo jako naprosto pravdivé. V prvním bufetu na polské straně jsem si dal čaj s rumem a nebýt vlastních zásob rumu tuzemského, nevím, jak bych tu podivnou chuť polské parodie na rum do sebe natlačil. Tahle zkušenost mi stačila a raději jsem se přidal k mladým kunám, které měly vysoké sportovní ambice. Pokračovali jsme pěknými lesy přes Harrachov s příjemným hotýlkem u nádraží a krásně jsme to stihli tak akorát na večeři v naší útulné  chatě. Staré vydry vedené Přemkem pokračovaly v prověřování přísloví. Poté, co půldruhé hodiny čekali v promrzlé ratejně na něco poživatelného, i oni uznali, že doma je přece jen dobře a raději se vrátili zpět.

Pozor, nebezpečí, Růže a mapa může znamenat vážný problém

Nebezpečí zažehnáno, Radim vytyčuje správný azimut

A jsme doma, potmě, ale přece

Ani v sobotu se počasí nezměnilo. Sice je Valentina, ale fičí jak prase a sněží stále vodorovněji. Trasa vede, jak jinak, na Smědavu, ale tentokrát ji míjíme a jedeme kasárenskou cestou obkroužení Jizery. V Knajpě dopujeme horkou griotkou a protože je sobota, odbočujeme z rušných magitrál a vracíme se přes Protrženou přehradu. Jarda ji považuje za důkaz tvůrčího ovzduší zdejšího kraje, které zrodilo našeho velikána Cimrmana. Postavili ji totiž proto, aby zabránili katastrofálním povodním. Výsledek se dostavil necelý rok po kolaudaci: šedesát lidí utopeno, 29 domů spláchnuto. (Pět minut před protržením bylo obyvatelstvo varováno, že "korytem Desné poteče nějaký čas více vody".

Tohle je šoupátková věž

Cestou zpět chceme do Pešákovny završit výlet dalším veselým táckem, leč je obsazeno a tak se všichni vracejí. Mimo mě, neboť jsem se přitulil k Mileně a Lidu, které tu byly již déle. Alepoň jsme naučili pít mozky naše sousedy u stolu, takže jsem získal pocit skauta, vykonavšího dobrý skutek.

Večer sv. Valentýna nejprve moc nepřipomínal

Po několika pivech z liány se nálada výrazně zvedla
a začínalo to vypadat, že by mohl být večírek

Danuška na svátek nezapomněla a vše se pěkně rozvíjelo.

Pak ale došla becheryho pochoutka, Danušce usnul Přemeček, frustrovaný tím, že mu byla povolena hudební produkce pouze potichu a s dusítkem, a ještě nám do pokoje vlezl protinožec, zbytečně slušně vychovaný. Naštěstí pocházel ze země, která se produkcí skleníkových plnů může chlubit, jinak nevím, jak by do rána přežil, i když byl, pravda, poněkud malátný a bledý.

(Pokud máte pocit, že vám unikají souvislosti, je to správně. Za prvé nemáte sedět doma, a za druhé se obraťte na Růžu.)

Neděle se nesla ve znamení odjezdu. Opět mrzlo, sněžilo a fičelo, ale lyže krásně jely. Družstvo mladých kun o naši společnost nestálo a jelo se někam ztratit. Rovněž staré vydry odjely do tepla velkoměsta. Na pláních tak zůstalo pouze zdravé jadérko budoucí gerontologické sekce, logisticky na dálku podporované rodinou Skálů, která se uchýlila před živly do Pyramidy a neustále nám zasílala čerstvé sms o jídelníčku. Dali jsme odpočinkovou trasu okolo Jizery (opět přes Knajpu) a s vidinou vypečené kachničky  před sebou jsme dávku 25 kilometrů překonali ve velmi slušném čase.

S pozdravem         lyž si řiď!        se těším na další akci

 fotky - start                 fotky - přehled