V pátek odpoledne dne D proto byli
náhodní i stálí návštěvníci bílovecké sokolovny
překvapeni ba vylekáni divnými zjevy, houfujícími se
v uvedeném zařízení. (Zprávy o událostech pronikly
i do médií.
Hospodský se nechal rovněž slyšet, že malé
vyděšné děti rapidně zvedly prodej nanuků, které
vyžadovaly po svých rodičích pro ulidnění.) Tak to
jsme byli my - Maoři z dalekého Nového Zélandu. Ne
všichni to pochopili, jak vyplývá ze zprávy
uveřejněné později v tisku. Že celkem nevinná
oslava oslava narozenin může vést ke vzniku takových fám
však určitě svědčí o malém rozhledu našich
novinářů. Žumpa to je.
Hlavní myšlenka
celého alegorického obrazu, představující
přivítání turistů domorodými Maory na Novém
Zélandu, byla provedena úspěšně. Turistka rychle
pochopila, o co jde a zahájila domorodé tance ještě
dříve než samotní Maorové. 
Její snaha podlézat
přísným domorodcům však nevedla k ničemu, byla
zajata do sítě a po nutném okořenění byly zahájeny
přípravy k tepelné úpravě pokrmu.
Překvapivé
stavnovisko zaujal nejbližší připravovaného pokrmu.
Děsivé grimasy hladových Maorů jej nevyvedly z klidu.
S mumláním o neochotě a neschopnosti ubožačky
cokoliv uvařit neudělal pro její záchranu nic a
dokonce se smál.Kruté Maory však představa zabíjačky kusu tak starého nakonec vyděsila a raději obětovali svoji poslední láhev ohnivé vody, aby se nenadále kořisti co nejrychleji zbavili a nemuseli zase žvýkat to tuhé maso. Jeden se dokonce nechal slyšet, že má raději telecí než hovězí a vyplazoval při tom radostně jazyk.
