Jak postavit
LANOVOU DRÁHU
snadno a rychle
Po rozdělení nejdůležitějších úkolů se každý chopil svého
nástroje a lanovka začala růst.
Překážející větve byly odřezány, překážejícím betonem
prosekán průjezd. Naštěstí se nemusel vrtat tunel, ale ani to by Jardu jistě
nezastavilo.
Jakmile strýček navrtal první čtveřici děr, byl
položen základový rám a šéf provedl symbolický poklep. Jak je patrné, bylo
pamatováno i na formální detaily. Např. kladívko bylo vybráno tak, aby
odpovídalo postavě poklepávače.
Poté byl rám odborně znivelován, usazen a zakotven.
Odborníci na kosinus mezitím zápolili s problémem, jak pomocí libely naměřit šikmé stojky. České přísloví o měření a řezání jim nebylo třeba připomínat. První pokus se sice zrovna nepovedl, ale šikovný svářeč to bez odmlouvání rozbrousil a napodruhé se trefil.
 |
 |
To už bylo jasné, že rychlost vrtání bude rozhodující.
Františka nejprve zdržovaly kameny, které kdosi bez fantazie, kdo si nedovedl
před půl stoletím představit, že i u prostého domku by mohla být postavena
lanová dráha, zabudoval do trávníku.
Pak se zase kosinus nesešel s Pythagorem a bylo nutno díry
poněkud přesunout. Aspoň bylo kam dávat hlínu. Proto vrtači ani moc nemraščeli.
A do toho volala Milča a odváděla strýčka od práce dotazy.
Naštěstí se ptala po telefonu, ale i tak to zavánělo domácím násilím. Osobně se
považuji ve vší skromnosti za zkušeného motoristu, ale jak startovat a současně
čuchat k výfuku, jestli jde do motoru benzín, jak strýček radil, to bych opravdu
zvládal jen s velkým vypětím. Určitě to bylo jeho velkými obavami, že
nevyvrtá včas, jinak si jeho naléhavý způsob hovoru nelze vysvětlit.
