Výlet do této části Alp jsme měli naplánovaný na poslední týden v srpnu už od začátku prázdnin. Počasí však bylo nějaké divné. Zatímco v Brně bylo nádherně, v Alpách se držela malá místní fronta. Nakonec jsme vyjeli až o dva dny později, ale už cestou jsme litovali, že jsme nevyrazili dřív. Meteorologové jako obvykle vydali předpověď spíše pesimistickou. Byli jsme jen tři - Franta, Mirek Hrstka a já.

Cesta trvala skoro celý den - 600 km přes Vídeň spodem na Klagenfurt, Villach, Spitall a Lienz. Před Lienzem je nutno přejet odbočku na Grossglocknerstrasse a odbočit těsně před městem na Obergaimberg, zde už jsou směrovky na Lienzerhuette. Silnice nejprve strmě stoupá a pak už vede dál jen prašná cesta úbočím Debanttal až na parkoviště Gaimbergalm (1753 m). Na Lienzer Hütte, náš cíl pro ten den, to odsud je už jen kousek.

Počasí jsme zdá se trefili a už se těšili a zítřek. Ubytovali jsme jsme se (6,50 EU/noc), k večeři bylo pivko. Měli jsme chuť na štrůdl s vanilkovou omáčkou a šlehačkou, ale došel. Tak jsem si dal něco, co se jmenovalo Graukäse mit Öl and Essig. Nebyla to volba stoprocentní, i když zajímavá. Sýr smrděl strašně, syrečky jsou jen libá vůně proti tomu. Asi to byl jakýsi tvarohový kozí sýr pěkně zakvašený. Nicméně jíst se docela dal, i když byl chuti spíše pikantní.

Ráno je nádherně a proto se vyráží na Hochschober (3240 m). Průvodce cestu označuje jako "nicht schwierig", ale moc příjemná trasa to není. Závěrečný výstup je drobivou sutí a hodně strmý, nutno dávat pozor na shazování kamenů. Nejsou tu žádné řetězy. Nahoru jsme dorazili po malém zakufrování před časem uvedeným v průvodci. Výhled je nádherný. Glockner je skoro na dosah, je vidět i Venediger a samozřejmě všechny vrcholy Schober Gruppe, na jihu a jihovýchodě jsou Dolomityuž trochu v oparu.

Po konzumaci tradičního vrcholového kompotu již Franta spěchá opět dolů, ale času je dost a jdeme se proto podívat ještě ke Gartlsee. Na slunci je teplo a tak není kam spěchat. Zpátky jdeme už každý zvlášť. U velkého kamenu jsem málem chytil infarkt, když na mě zbaběle ze zálohy pískl svišť. Večer se ukázalo, že ten potměšilec stejně vylekal jak Frantu, tak i Mirka. Odpoledne se chata plní, ale většina lidí posléze mizí. K večeři pivko a Knödelsuppe (skvělá), v 9 hodin už máme zhasnuto a spíme.

Ráno je zase krásně a my jdeme na Glödis Spitze (3204 m). Od chaty vypádá docela strmě, ale podle mapy je to lehká túra něco okolo 5 hod. Cesta nahoru je vcelku pohodlná, i když tedy do kopce. Ale posledních 250 m je všechno jiné než "leicht". Žádné řetězy, zato dvojkové lezení a plno volných kamenů. Naštěstí skály jsou pevné a chyty vždy tam, kde mají být. I když je výstup exponovaný, je to zajímavé a nakonec bez problémů. Jen máme obavy, zda to dolů nepůjde podstatně hůř.

Nahoře pěkně po pořádku vydýchat, pak kompot, pak vrcholové foto a pak zase rychle dolů. Viditelnost není tak ideální jako předešlý den, ale přesto je výhled výborný. Začínají se však dělat podezřelé mraky a nechceme riskovat, že sestup, z něhož máme trochu strach, bude komplikovaný ještě mlhou nebo deštěm.

Naštěstí počasí vydrželo a i sestup byl mnohem lehčí, než jsme čekali. Sešli jsme trochu níž a pořádně se najedli, i slunce vylezlo na chvíli. Pohodlně jsme se vrátili k chatě a vyvalovali se před ní, ale nakonec skutečně přišla bouřka, i kroupy byly, ale o to lépe se spalo, zejména když kuchařka napekla nový štrůdl.

Ráno prší a předpoveď je špatná. Dnešní den nemáme šanci někam vyrazit a ani zítřek nevypadá nijak růžově. Nakonec se rozhodujeme odjet zpět domů. Cestou k autu naštěstí přestalo pršet, ale je velké dusno a vedro, navíc hodinu stojíme na dálnici kvůli nehodě. V šest večer jsme pohodlně doma v Brně.