*) V nemilost se upadá snadno - president prostě řekne "Jdi do prdele" a je to, že Dražko.

 fotky - start                 fotky - přehled

JIŘÓŠEK:  ctihodný Jiří Lubomír Šody Svoboda, doktor (prý filosofie), ale zejména president naší radostné republiky

Oslavy šedesátých narozenin našeho milého rozmilého očekával Lid i ostatní občané naší republiky nedočkavě.  Vlastně ani ne tak nedočkavě jako dychtivě. Jak ti nejmenší, tak i ti nejstarší dychtili kudy chodili. Ovšem pozor! Nedychtili jen tak proniczanic. V době vrcholící krize, uprostřed předvánočního shonu naši občané - a věřím, že i Lid - vymýšleli sofistikované hovadiny, kterými by presidenta uctili, potěšili a oslavili. Ovšem pozor - naši občané - a věřím, že i Lid - nejsou jen pochlebníci a patolízalové, přestože - a to poněkud předbíhám - to tak v některých případech vypadalo. Vědí, že tento tak významný den v životě našeho milého rozmilého se možná už nebude opakovat.

Bylo zřejmé, že muže takového formátu nelze uctít jen tak nějakou odrhovačkou nebo seriálovou scénkou. Musí se jednat o dílo mnohovrstevnaté, ba přímo rozkošatělé, plné jemných narážek, ovšem zase ne příliš, aby je ve svém věku dokázal ještě pochopit. A také pojaté tak, aby oslavenec nezpychl a nezapomněl, že patří (stále ještě, bohužel) mezi smrtelné.

To ovšem poněkud předbíhám. Dlouho se nevědělo, jak a kde se bude slavit. To uvedlo naše občany do traumatizující nejistoty. Občanky nevěděly: mám hubnout do velké večerní nebo raději nechat šít malé koktejlky (v některých případech raději poněkud větší)? A občané přemýšleli, bude-li opravdu nutné si vyčistit boty, nebo to spraví botasky jako obvykle. Ale když oslavenec oznámil, že místo M je hostinec U supa (či snad U Supa nebo dokonce uSupa?), všichni si oddechli. Občané přestali hledat viks a občanky pokračovali v hubnutí do texasek.

Rozhodnutí spojit oslavy s vánočním výletem bylo ovšem tvrdým logistickým oříškem. Jen namátkou - jak zajistit, aby účastníci k Supovi došli ve stavu, dovolujícím alespoň trošku souvislý projev. (To se nakonec vyřešilo mazaně - záložní překvapení bylo pro jistotu baletní číslo. A prozíravý prezident zvolil trasu bez hospod a dostatečně krátkou, takže riziko intoxikace bylo minimalizováno. Možná měl obavu, abychom mu před příchodem k Supovi nevyhládli přespříliš). Klíčem k úspěchu, a to si uvědomovali všichni občané, však byla především pečlivá příprava.

Přema - chytrá hlava, co vymyslí, to přikáže a je to - se ujal složky umělecko-poetické. Janinka se zaměřila na PR a s vynalézavostí sobě vlastní začala objednávat dorty, vlajky a plakáty a dokonce - tady už přestává legrace - vydala PRVNÍ POŠTOVNÍ ZNÁMKU REPUBLIKY VESELE. Mrzí mě, že na mě žádná nevybyla - za pár let bych ji mohl třeba vyměnit za nějaký levnější Mauritius. Ale funguje - zásilky došly! (Zkuste si to představit s Mauritiem - myslíte, že by nějaká došla? Hned vidíte, která je lepší!)

Já jsem, inspirován Maroldem a Rembrandtem, doporučoval předvést živý obraz "Občané holdující svému presidentovi", jeho pomíjivost ale nakonec vyústila v realizaci jen virtuální.

Přema zatím rozjel zkoušky zlatého hřebu večera, důkladně utajovaného. Aby dosáhl požadované úrovně umělecké i literární, usoudil, že jedna báseň by to nespravila a podle zásady VÍCE HLAV VÍCE SYSLŮ zvolil formu melodramatickou a to přímo sborovou, neboť BUDE NÁS VÍC, NEBUDEM SE BÁT VLKA NIC
 

Ostatně, poslechněte si výsledek sami     >>>>>>>>>>>>>>>>
(a nebo si to přečtěte)

pokračování