|
|
|
Ministerstvo informací,
promýšlených i jiných
v.r.
|
|
|
Adr.:
Věruška, Danuška, Maruška
|
|
|
Brno 19.12.2011
Věc: Zpráva o vánočním výletu a
jiných událostech toho dne
|
|
Milé
dámy,
tato zpráva má
informovat shoranadepsané o tom, jak jste nám chyběly a že takhle by to
tedy dál nešlo. Je jasné, že výmluva se vždycky najde, ale něco s tím bude
nutno konečně udělat. Třeba nechat vybuchnout sopku ve správnou chvíli na
Islandu by mohlo alespoň z jedné třetiny hodně pomoci. Chápu, že se vám
nechce v tomhle čase a věku šlapat do kopce a ještě u toho zpívat, ale
stačilo říct a byly byste omluveny, třeba Míša se slušně omluvila a
dostala polívčičku a dortu. Nemusely jste zrovna prchat letadlem přes moře
jako před ukrajinskou mafií nebo simulovat choroby (nota bene když i
doktoři musí někdy kupovat stromeček).
|
|
Než přikročím k
tématu dovolte malý úkrok stranou. Právě slyším zesnulého pana
presidenta vykládat něco o lásce a pravdě, a nemohu si odpustit poznámku,
nakonec není tak od věcí ministerstvu příslušných. Požadavek pravdy mi
nepřijde zrovna příliš použitelný. Když odhlédnu od rozbředlého relativismu dnes
tak rozšířeného, taková pravda by byla strašně zranitelná. Nechci
domyslet, co by bylo, kdyby všichni nemluvili než pravdu: to by se nikdo
nenamáhal zkoumat, zda pravdu skutečně říkají a už vůbec ne, zda ji fakt
mají! Taková pravda by byla naprosto bezbranná proti každému podvodníkovi,
nemluvě o tom, že být politikem by snad muselo být trestné jako kdysi
bývala homosexualita. Musím říct, že i mně osobně by to trochu vadilo v
plnění ministerstvem uložených úkolů. Z toho jasně vyplývá, že lež pravdu
neohrožuje, dokonce snad s ní není ani v protikladu, ale spíš jí, tedy
pravdě, je oporou a průvodcem. (Chtělo by se mi pokračovat směrem jing a
jang, ale asi bych zabředl do úvah genderově ne zcela korektních a ještě
byste si mohly pomyslet, že stařík neumí opustit myšlenku, že… ). Nic
z toho se přirozeně netýká následujícího popisu, to je pravda čistočirá
jak Standova studánka, jen mě to tak napadlo.
|
Mnohem lépe to však vyjádřil pan Škvorecký,
jak zjistil při nahlížení do vánočních dárků:
Požadavek "Nemáme lháti" sám jest lží, neboť plníce ho, nemohli bychom
patrně vůbec existovati. ... soudím, že všichni lžou, ergo existují, a
naše společnost, prolhávajíc se k pravdě, vzkvétá neustále.
Určítě si s V.H. rozuměli.
|
Ale zpět k dílu.
No abyste teda věděly, zvládli jsme to i bez vás, ale chyběly jste, to
nemohu říct. Karel vypadal poněkud přejetě, dokud mu neskočil kolem krku
junior, to ožil. Přemeček se musel věnovat královně tak usilovně, že jsem
ho neviděl ani jednou tancovat. A ani Dvořáčka, představ si to, Věruško, nezahráli! Byly
sice i další nedostatky, padající jen na moji stařeckou hlavu, přesto
můžete jen litovat.
|
Janinka se vyparádila stylově
|
Nicméně je nutno začít historicky. Už drahně
let se stalo tradicí se scházet před Vánoci v době největšího zmatku a
spěchu. V době, kdy venku ještě není pěkná zima, jen zima hnusná a lezavá,
na níž si našinec teprve začíná zvykat. Když k tomu připočtete tradiční
lokalitu, tedy rozhlednu, nejlépe hodně vysokou, aby tam mohlo pořádně
fučet a nebyly tam ani lavečky, a nefunkční globální oteplování, jeden by
si mohl myslet, že Republika Vesele má na presidentské standartě nápis
"TVRDÝ K SOBĚ, TVRDÝ K DRUHÝM".
|
Ale
i blbá tradice je tradice a když uvážíte můj opilecký slib, že vše letos
zařídím já, musí vám být jasné, že jsem od okamžiku, kdy mi byl neomaleným
ministrem notové osnovy slib připomenut, nemohl myslet na nic jiného. Kde
vzít rozhlednu a nekrást? Všechny byly buďto už navštívené, logisticky
nevhodně postavené nebo na místech sice dostupných, ale zato zcela
nepohostinných. Dokonce se u mě začaly projevovat příznaky fatalismu až
nihilismu. Moje oblíbená štace na Babím lomu, kde se minule všem tak
líbilo (zejména těm, kteří nepozorně přeskočili doporučené vybavení
mačkami a cepínem a obuli si tenisky, přestože značkové) byla odmítnuta
slovy kategorickými natolik, že jsem ani neprotestoval. A to jsem byl
ochoten i bublináře podplatit.
|
Úlevnou
inspirací se stal až prorok, na nějž přichází řeč, alespoň u nás, častěji
než milo. Když nepřijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Než hledat
rozhlednu, je třeba ji zbudovat. Od malé, tak asi třímetrové, se úvahy
odvíjely ke konstrukci ze dvou štaflí umně spojených příčnými břevny k
modelu eifelovky v měřítku 1 : 500. To vše podezřele připomínalo práci a
tak nikoho nepřekvapilo, že jsem od budování rázně přešel k vymyšlení
náhradní ideje rozhledny. Zdálo se, zejména s pomocí skotského, třikrát
destilovaného nápoje, že to nemá chybu.
|
Nakonec to vypadalo asi
takhle
celý
soubor |
Ve čtvrtek
vklouzl do hrdla poslední lok, v pátek vyklouzl nápad z tiskárny, zbývala
jen realizace. Vše probíhalo normálně, tedy špatně. Na cestu jsem se vydal
za slunečného dne, z autobusu jsem vystupoval na hustého deště, který se
střídal se sněhem. Že by v prosinci mohla být tma už ve tři hodiny, to
nikdá nebývalo. Místo rozmisťování poutačů na příhodné stromy po cestě
jsem se zmrzlými prstíky pokoušel uvázat uzly na pitomém provázku, když
nedržely kloudně rysováčky. Nemít s sebou taky kešku pro děti i dospělé,
dopadlo by to ještě hůř. Takhle se stalo, že dospělácká část kešky byla
sice poloprázdná, ale zato jsem přežil. Doma naštěstí čekala medicína dobře
vypálená.
Vlastní
výlet proběhl podle promyšleného programu. Ráno bylo slunné a nadějné. Než
jsme stačili vypít první dvéřovku, byla tu stanice Babice, kde už čekal
Jirka s Vlastou, kteří se ani v takový den nevzdali bicyklů. Následoval
vyřazovací stoupák naštěstí krátký, takže všichni překvapivě uspěli. U
první studánky přepočítání stavu. Kousek odtud proběhlo skupinové foto.
Všichni jsou v dobré náladě, neboť nikdo ještě neví, že nás opustil
milovaný vůdce Kim Čong Il.
|
 |
Po
dalších dvou kilometrech do kopce je tu Ronov, takto pozůstatek zříceniny,
náš cíl, úkryt kešky a vůbec celé té rozhlednové parády. Pavlova GPS si
sice s mým mobilem ohledně souřadnic moc nerozumí, ale najít malou
borovičku se v čistě habrovém lese dětem podařilo docela rychle, když tam
jiná láhev nebyla. Jarda se zatím ujal role předčítače těm, co do lesa
nenosí brýle na čtení. Na přání pana ing. Soukupa zařazuji originály,
abyste z toho taky něco
měly, i když si nejsem jist, že si to zasloužíte.
|
|
Mezitím
se začaly živelně tvořit občerstvovací stanice, aby se přítomné mohly
pochlubit napečeným cukrovím, rozdávaly se dárečky a do toho se muzikanti
pokoušeli naladit, načež se zpíval příslušný repertoár pod dozorem
presidentovým. Což mi něco připomenulo a pokračovat v cestě se bude, až si
dám svůj šálek čaje.
Přestože
zima nebyla ani zdaleka taková jako den předtím, všichni vyrazili a
spěchali do hospůdky. Protože jsem se zdržel úklidem stanoviště, zejména
skleniček (ani nevíte, jak těžko se v zastavárnách hledá deset stejných
panáků), dopadlo to přirozeně špatně. Nejen že nenašli Mufloní studánku a
došli až k pomníku jakéhosi vašnosty, ale rozhodli se pro zkratku lesem.
Výsledek byl očekávaný: přibližovali jsme se sice k hospodě, ale k úplně
jiné v jiné vesnici, a mezi nás a naši cílovou hospodu se vložila strž.
Ale cesta to byla docela pěkná, to nemohu říct.
|
 |
Malé doplnění: Karel dodal
mapku naší trasy ze svého chytrého GPSudělátoru
Toto
zdržení však nakonec vyrovnalo logistickou chybu: krásné tlusté voňavé
borové klády, určené k odpočinku sekce starců, u nichž se mělo dle mé
představy podruhé zazpívat zvířátkům, nějací zbytečně pilní lesáci stačili
odvézt. Navíc se definitivně zkazilo počasí a začalo protivně sněžit. Jak
se všem se ulevilo, když se dozvěděli, že hospoda není za sedmero horami,
ale za kopcem!
|
fotky z výletu
fotky z oslavy
|
Plynule se tak
mohlo přejít prostřednictvím knedlíčkové polévky k druhé části programu -
vítání starce. Jako by nestačilo, že tělo vrže, ještě se to musí člověku
celý večer připomínat. Pravda, řada starců zase nevypadá tak zle, ale
faktem je, že obdivných pohledů jejich partnerek už moc nebývá, vlastně
žádné. Vlastní obřad byl důstojný. Nejprve zapěl sbor kus, který lze
nazvat kolektivní sólovou tvorbou (text v příloze), a já dojat naslouchal,
pevně usazen v obřadním křesle, dodaném Karlem se vším příslušenstvím.
(Zde malá odbočka: v praxi ověřeno, Karle, že z hovna bič uplést lze,
zapráskat nejde. Hovno proto použito alternativním způsobem, Zuzka má
další nové cukroví pro cizozemské hosty). Poté přicházeli jednotliví
kondolující, chci říci gratulující, a nešetříce dobrými radami mi předali
bohaté dary. Největším dárkem byl fotoaparát černé barvy Nikon D200,
bohužel se jednalo o výběhový typ a poté, co se zalíbil dětem, byl
nemilosrdně zkonzumován.
Píseň složená kolektivem autorů
(pevné vedení se však nezapře)
|
 |
Za úspěch
považuji, že jsem toho dne nedostal ani bačkory ani plínky, zato mám
reálnou šanci stát se alkoholikem. Prý to chrání před infarktem, zato
játra na tom budou špatně. Osobně dávám přednost infarktu se vší parádou
před demencí, nicméně to s radostí vypiji co hrdlo ráčí. Vyskytly se, jak
jinak, i rady extrémní, které nelze nazvat jinak než nebezpečné životu či
dokonce zdraví. Kromě toho jim nerozumím. Víte třeba, že bych měl pojídat
jakési omaštěné kyseliny s glycerínem? Kdyby šlo o zásady, to bych chápal,
to jako že se mám umývat mýdlem zevnitř. Kyselina DHA – to sice neznám,
ale EPO je zakázaná látka oblíbená mezi běžci a cyklisty – když doplním,
že dle těchto rad bych měl víno ředit vodou v poměru téměř
homeopatickém, jistě jste poznali, kdo mi takové hraběcí rady dává. Tímto
způsobem bych darovaná vína musel popíjet dobrých dvacet let, zatímco já
mám v plánu s tím být hotov někdy do půli ledna, kdy se začnu věnovat
destilátům.
|
|
Jo,
zapomněl jsem na zabíjačkové dobroty, málem bych řekl, že je škoda, že
jste nemohly přijít, že byste si pochutnaly. Taky jsem nepochválil
dostatečně kapelu, která vylákala k tanci dokonce i zástupce sekce
gerontů, a vůbec byla bezvadná jako vždy. Jen Jarda mě trochu zklamal,
neboť nedokázal děti řádně zaujmout soutěží o nejsprostší slovo (asi
dostaly doma po minulém výletu pěkný kartáč) a ti špinaví nezvedenci mi
potom oždibovali můj chutný dárek. Mimochodem, ta černá poleva vše zabarví
docela spolehlivě.
|
 |
To
by snad bylo všechno zásadní. Oslavy jubileí mají tu výhodu, že se,
na rozdíl od zlomené nohy nebo deliria tremens, obvykle neopakují. A jsou
přece jen příjemnější.
|
Však to ještě
zapijeme. Hlavně se rychle a dobře uzdravte, potažmo v pořádku vraťte, ať
to zbytečně neodkládáme. Materiál je nachystán kvalitní.
|
Pozdravuje vás
všechny a každou zvlášť
|
|
(Pokud máte pocit,
že nemám před Vánocemi co dělat, tak ho hlavně nesdělujte Zuzce, i když ta si to myslí
už drahně let.)
Jo, a všechny fotky tentokrát pořídil (c)Aleš
|
|
