Silvestr
(a svátky vůbec) byl letos ve znamení ledu a bláta. Ještě štěstí, že se
nekonala Zlatá lyže.
My,
kteří jsme přijeli až předposlední den roku, jsme nejprve absolvovali
předsilvestrovský večírek s kapelou, jenž se vydařil opravdu vyjímečně.
Smutné
počasí druhý den ven příliš nelákalo, nicméně absolvovat malou zdravotní
vycházku bylo nutné. Už jen kvůli tomu, aby si jedinec udělal na večer
pěknou žízeň.
|
|
SIlvestrovský večírek začal neslaně nemastně. Především bylo v sále děsné
vedro od rozpálených kamen. Po předešlém večerním koncertu kapely Veselé
E, která se naprosto překonávala, takže musela dokonce přidávat, a
jejíž Humoreska byla nečekaným a naprosto velkolepým vrcholem večera, bylo
v sále poněkud mrtvo, dílem v důsledku liknavého přísunu lihovin, dílem
celkovou ochablostí přítomných. Přestože se Jirka statečně snažil věci
rozpohybovat, na parket se vydal jediný pár (a to ještě většina z vás
nevěděla, že onen starší tanečník má po transplantaci srdce).
Teprve po odcinkání
půlnoci a všeobecném připíjení, když jsem si už myslel, že skončíme
předčasně v postýlkách, se z automatu jukeboxu vylinul božský hlas
božského Káji. To Jiříka nakoplo k novému rozmachu, chopil se kytary
a podporován Přemou i Honzou začal svádět nerovný boj s automatem. Také
Královna chtěla přiložit ruku k dílu a pokusila se mlaďochy zastrašit
tancem na billiardovém stole. Naštěstí dříve, než se jí podařilo
prošlápnout zelené sukno, jí spadla na hlavu zářivka a ona, točit valaškou
nad hlavou neznaje, raději z tohoto souboje za pomoci podnapilého, přesto
zjevně vyděšeného vedoucího vycouvala, stále s neporušenou zářivkou v
ruce. Večírek se pak bez dalších dramatických příhod pěkně rozběhl - a
více nevím, neb jsem záhy usnul.
|
Ráno jsem
zalepenýma očima vykoukl z okna a hle - slunce stálo vysoko, protější
strom byl plný perel a pěkně mrzlo. Perly se sice posléze změnily v kapky,
ale zářit nepřestaly. A procházka po sluncem zalitých loukách, které znám
jen jako lyžařské stopy, byla po včerejším dešti (a dobré snídani)
bezvadná.
|