Mike Johnston :
Scenic Fatigue

Článek Mika Johnstona publikovaný na Luminous Landscape 6.6.2004 . (Originál je zde. )

Mike Johnston je autorem pravidelných nedělních článků Luminous Landscape . Jeho názory a neotřelý styl stojí za pozornost.

Scenic Fatigue - Únavné krajinky

Kdysi jsem při jakési příležitosti přemýšlel o tématu pro článek, který jsem už nosil dlouho v hlavě. Název, jenž jsem měl na mysli, zněl "Problém krásy". Potíž byla v tom, že jsem si na toto téma nedokázal myšlenky nikdy pořádně uspořádat. Tak jako tak, pro mě je krása stále problematická a domnívám se, že pro amatérské fotografy v zásadě také.

Podnětem, který vyvolal tyto úvahy, bylo několikahodinové bloumání na velkém obrazovém situ (nechci jej jmenovat, abych někoho neurazil). Povětšinou jsem se koukal na amatérské fotky, nikoliv na hotové a ucelené presentace - prostě velká spousta náhodných obrázků, které lidé nafotili a které se jim - z jakéhosi důvodu - libily. Nebylo by tedy vhodné ani slušné je příliš tvrdě kritizovat jen proto, že nešlo vždy tak docela o umění.

Nejprve, když jsem začal množství fotek prohlížet, jsem byl těmi možnostmi nadšen a napadaly mě spousty komentářů, které bych mohl k fotografiím přidat. Ale po chvíli na mě sedla zvláštní únava.

Nechi nad pracemi amatérských fotografů nějak ohrnovat nos nebo snad naznačovat, že se na jejich obrázky nerad dívám. Naopak, považuji řadu prácí amatérů, které jsem viděl, za výborné a některé dokonce za vynikající. A moje chuť prohlížet si fotografie je proteovská. Koukám se totiž na obrazy aktivně - snažím se v nich najít sdělení, souvislosti mezi různými obrazy fotografa, jejich účel a význam toho, co vidím. A to je příčina mého znavení...neboť po chvíli se ukazuje, že to, co většina lidí především hledá, je jednoduše krása.

Příznaků tohoto jevu existuje mnoho. Jedním z nich je neustálé opakování jistých druhů námětů fotografií nabízených k prodeji. Hlavně krajin. Nekoněčná přehlídka uhlazených krajinek. Jedna za druhou a jestě a ještě a jestě. Uvádím je jako špatný příklad, ale je toho víc. Když jsem například trávil nějaký čas na stránkách Pentax, byl jsem nikoliv zřídka obviňován z averze k obrázkům kočiček, květin nebo západům slunce. Nemám proti kočkám, květinám nebo západům slunce vůbec nic. Nevadí mně se na skutečně dobré fotky tohoto druhu podívat. Vzpomínám si například na pozoruhodnou malou knížku, kterou fotograf Fony Mendoza udělal pouze z obrázků jeho kocoura. Prostě si jen nemyslím, že obraz kocoura, květiny nebo západu slunce postačuje sám o sobě k tomu, aby vznikla dobrá fotka. A ve skutečnosti, ačkoliv je obtížné dát dohromady vyčerpávající soupis všech atraktivních námětů, každý z nich je stejně špatný jako celý zbytek. Poznáte je hned jak je uvidíte - viděli jste je určitě už stokrát. Nebo, v mém případě, už pět tisíckrát.

Na stránkách, které jsem navštívil, byli lidé také vybízení ke "kritice" fotek ostatních autorů. To je dobrý nápad a někdy to může dokonce být i užitečné. Avšak jen zřídka. Komentáře, které jsem četl stále dokola, povětšinou pouze ukazovaly, jak obtížné je pro většinu lidí říci o fotografii něco alespoň trošku inteligentního. "Pěkná fotka", "dobré barvy", "myslím, že ----- je rušivé", "ořízl bych to jinak". Zejména ořezávání je častým komentářem. Uřízni to tuhle, ořízni to takhle. Odřízni tohle, neodřezávej nic. Pro někoho není nenormální odříznout i tu jedinou věc, která dělá tuhle fotku fotkou. Není divu, že učitelé fotografie už léta trvají na tom, aby studenti zvětšovali vždy celé políčko!

Vylepšení fotky přirozeně nemá s rozdílným ořezem nic do činění. Ani vzdáleně.

To, k čemu se chci dopracovat, je jasné a nekomplikované vyjádření, o co na fotce jde, a obtížná praktická a konkrétní rada jak to provést. Nelze předpokládatt, že se lidé koukají na své fotky a ptají se "je to dost krásné? Je to tak jak to vidím?". Nestačí říkat: Buď tvůrčí! Dělej něco jinak! To moc nepomáhá.

Vzpomínám si na to, co mi kdysi řekl jeden můj přítel. Mám to privilegium znát pár skutečně pozoruhodných lidí na této planetě a ten, o němž mluvím, patří mezi ně. Hodně jsem se od něj naučil - často mi dal dobrý impuls. Je zkušeným fotografem a má hluboký vztah k hudbě - nikoliv jako muzikant, ale jako vděčný posluchač, ten druh ideálního publika pro každého hudebníka. Myslím, že o mnoha orchestrech toho ví více než oni sami; přistupuje k jejich umění s ohromnou vážností, oddaně naslouchá a všímá si tvůrčích myšlenek ukrytých v pozadí. Každý umělec doufá a přeje si takové lidi v publiku.

Kdysi dávno ho jeden jeho známý zavedl na jistý extrémní hard punk a přítel byl této muzice nucen naslouchat. Když jsem se ho zeptal, proč takhle marní svůj čas, odpověděl mi, že by se rád naučil, jak se má tato hudba poslouchat a co z ní stojí za to a co ne.

A to je, myslím, to, oč běží ve všech těch krásných krajinkách. Myslím, že chyba, kterou lidé dělají, spočívá v tom, že ve chvíli, kdy zaměří svůj objektiv na námět, který patří mezi ty populární a atraktivní a o němž si myslí, že samy o sobě zaručí dobrou fotku, jsou příliš nenároční. Jako kdyby si říkali: fajn, západ slunka jsem tam dostal, to stačí. Po pravdě se domnívám, že by, jedná-li se o atraktivní subjekt, měli být naopak mnohem kritičtější. Musíte se moc snažit, jestliže fotíte nevýraznou krajinu. Musíte překonat ty spousty nevýrazných krajinek, které fotí všichni ostatní. Před pár lety mi jeden vynikající fotograf-krajinář ukázal obraz horského útesu se čtyřmi jestřáby kroužícími poblíž. Když jsem je na fotce zakryl, podotkl, že se také rozhodoval, co bude zvětšovat a málem vybral variantu bez ptáků. Ale podle mě právě oni tu fotku dělají.

Když už se rozhodnete vyfotit třeba západ slunce, musíte se tomu skutečně věnovat. Zjistit, jak je fotit, čím se liší. Jak nejlepší fotky západů vypadjí? Čím vlastně působí? Nemůžete vyfotit jeden a být spokojen. Je třeba jich nafotit stovky a pak vybrat ten jeden.

Skutečný lék je si najít a fotografovat něco jiného než krajiny. Ale to vám opravdu radit nechci. Klidně si foťte, co chcete. Přesto si však myslím, že s krásou je potíž. Zdá se, že mnoho lidí fatálně přitahuje. Jednoho dne o tom napíšu esej. Napřed si to ale musím promyslet.

— Mike Johnston

Navštivte stránky Mike Johnston http://www.37thframe.com/. Sledujte rovněž jeho měsíční sloupek v britském časopisu Black & White Photography !

Mike Johnston píše a publikuje nezávislý čtvrtletník na papíře zvaný The 37th Frame pro skutečně zanícené fotografy. Jeho kniha The Empirical Photographer byla vydána před nedávnem.

Více najdete v dalších článcích additional articles , které napsal pro Luminous Landscape.


Fotogalerie

Názory jiných

Links

Slovník

CV

Články a překlady


e-mail               home

Copyright (c) Martin Rybák 2004