Sigma Good Bye                         zpět

Každý čtenář detektivek ví, že po násilné smrti je nutno pitvat mrtvolu. To platí i v případě zesnulého
objektivu...

 

Prolog

Poslední fotka pořízená Sigmou 70-210/3,5-4,5 APO MACRO. Na fotce je chata Výrovka, Krkonoše. Poté následoval výšlap na kopec a sjezd na Luční boudu, zakončený řádným tygrem na zledovatělé hroudy. Krve sice moc neteklo, ale rčení, že v jistém věku již každý pád končí zlomeninou, je hluboce pravdivé. Naštěstí se nepolámaly končetiny, ale objektiv. A to přesto, že byl uložen na zádech ve vypolstrovaném  fotobatohu a já nejenže padl na hubu, ale batoh mě přes ni ještě praštil. Až na chatě  jsem si všiml, že Sigma je nějak nakřivo. Škoda jí, R.I.P.


 

 

Sigma 70-210/3,5-4,5 D APO MACRO byl jeden z mých prvních objektivů na Nikon F70. Kupoval jsem jej okolo roku 1998 v bazaru a sloužil mi, nutno říci, velmi dobře. V testech byl kdysi hodnocen jako vynikající a rozhodně nezklamal. Přirozeně, s Nikkorem 80-200/2,8 se nedá  srovnávat, to je docela  jiná liga, ale byl lehký a levný.

Jeho přednosti: celkem solidní konstrukce, žádné viklání, slušná  světelnost a optika použitelná i při odclonění, snesitelná váha a rozměry, makro do měřítka 1 : 2 a celkem velmi dobře korigovaná barevná vada, která se sice dnes již dá odstranit v počítači, ale na filmu by hodně vadila. Samozřejmě také nízká cena za ojetý kus.

Nevýhody: Opticky není srovnatelný s dražšími Nikkory, zaostřování je pomalejší. V makro rozsahu je ostrost podstatně horší u krajů než u pravých makroobjektivů - to sice nevadí při snímcích květin, ale reprodukce poštovních známek s ním udělat nešly.

Fotil jsem s ním na F70, FM2, D70 a D200. Žádné potíže s kompatibilitou Nikon - Sigma jsem nepozoroval, i ostření bylo celkem přesné. Pro fotky sportu vyhovovalo už méně, snad i kvůli nízké světelnosti se občas AF sensory, které nebyly křížové (u D70 i D200 tedy všechny kromě středního), napoprvé nechytaly zejména při nízkém osvětlení. Na delším konci byl pozorovatelný úbytek kontrastu, ale nijak dramatický.

 

Poté, co jsem Sigmu nešťastným nárazem nalomil, jsem ji jako řádnou mrtvolu rozpitval. Nakonec jsem napočítal přes 170 dílů... Pitva ukázala, že se ani zdaleka nejednalo o nějakou ošizenou plastovou konstrukci. Plastů bylo v objektivu dost, ale hlavní pohyblivé části byly z poctivého kovu. Sice ne z mosazi, ale z duralu, nicméně i tak. A nenašel jsem znaky typické pro plastové konstrukce - různé zaklapávací nerozebíratelné spoje a zobáčky, které se ulamují. Všechny díly měly povrchovou úpravu, pohyblivé části byly mazány silikonovou vaselinou (pokud byly kovové), která byla čistá, bez částic oděru. Šroubky byly vesměs hodně dotažené, žádný nebyl uvolněný - možná i proto, že byly zakápnuty lakem.

Hned na začátku, při rozebírání pole kontaktů v bajonetu, mě překvapilo jejich provedení. Čekal jsem pár plíšků, ale k mému údivu každý kontakt byl obroben a pozlacen. Pohyboval se v plastovém vedení a přitlačovala jej ocelová, rovněž pozlacená pružinka. Mechanismus autofokusu měl mosazná ozubená kola, která zabírala do plastového věnce. Překvapilo mě, že na něm nebyly žádné stopy vymačkání nebo opotřebení. To ostatně platí o všech součástkách objektivu - ani lamely clony nevykazovaly známky opotřebení nebo stopy otěru. Ty nebyly vidět ani na zoomovacím mechanismu, který zajišťuje nezávislé přesouvání tří optických členů. To byly vlastně jediné důležité součásti, které nebyly kovové. Rovněž vnější kroužky byly plastové, ale kovových částí bylo mnohem víc, než jsem čekal.

Na žádné součásti nebylo vidět nějaké upravování, seřizování a připasování. V objektivu taky nebyl skoro žádný prach, mazivo bylo jen tam, kde ho bylo třeba.  Celkově mě výsledek pitvy hodně potěšil - ukázal, že i objektiv nepříliš ceněné značky, dlouho a nijak zvlášť šetrně používaný, byl ve velmi dobrém stavu, prakticky bez opotřebení (uvnitř, zvenku bylo škrábanců více). A Sigma jako firma u mě  stoupla v ceně.

 

klikni pro více obrázků rozborkyTady je oněch 170 součástek. Postupný průběh rozborky objektivu a hlavní díly objektivu jsou na obrázcích

R. I. P.


zpět                      nahoru

Copyright (c) Martin Rybák 2005