Motto*:  Chceš-li se zasněženou plání prohánět rychlostí  expresního vlaku,
namaž lyže tučnou rybou nebo dobře vyuzenou slaninou. 
Chceš-li běh svůj přibrzditi, zvlhči lyže vodou.
Nemáš-li zdroje přírodního, použij jiného - ano i vlastního.

* A na rozdíl od loňska to letos fungovalo skvěle, akorát tučné ryby byly nahrazeny modrým swixem. Vody třeba nebylo.

Krkonoše - Kuprovka

16. - 21.2. 2013

home       fotky     minulý rok

starší zimní Krkonoše

Letos se žádné kýčovité obrázky nekonaly
Takovéhle výhledy byly jen když počasí přálo

  Sobota   Přesně v šest večer jsme zaparkovali ve Strážném a Zbyněk Pánek, šéf Kuprovky, už čekal, rolbu nahozenou. Naložili jsme vše včetně Růžova kredence, kterému říkal batoh a který obsahoval nejen knihovnu, ale snad i trezor. Rolba nás nemohla překvapit a byli jsme na ni patřičně připraveni, jen ŠM*) čekal nový zážitek. Hned po startu se objevily bublinky a než jsme se vydrápali k chatě, přemístily se všem do tlamiček a kupodivu i do elektroniky foťáku ŠM, i když byla pro jistotu oddělena mříží.

(* Malá poznámka: ŠM znamená "šílená matka" - dobromyslné označení vystihující matky jako specifickou kategorii lidí.)


               
Foto (c)  ŠM         

Po nezbytné dvéřovce Kateřina nosila na stůl výbornou večeři, což ji ostatně vydrželo celý týden. Dokonce ani přípravu veselých tácků nezapoměla, stejně jako třešničky a hruštičky. A Viktorie zase o rok povyrostla a nějak zvážněla. 

Vyhled z okna pokoje cislo 5 
Foto (c)  ŠM

Neděle      Venku je mlha a pošmourno a černobíle, nový sníh a příjemně mrzne. S mazáním žádný problém - fialový speciál. Výlet na Černou horu slibuje pěkné svezení, což se naplnilo měrou vrchovatou.  Akorát  Růža  se vymlouval na zdraví a vzdělává se pomocí svého tabletu. ŠM zahájila výlet zlomením hůlky asi sto metrů od chaty, náhradních však bylo po loňských zkušenostoch dost. Takže jen velmi stručně: Lesní - pivo, Kolínská - míjíme, Pardubická - klobása a fandění biathlonu - no, nevyšlo to. Cestou nádherné výhledy na Sněžku - tedy byly by, kdyby bylo vidět dál než na sto metrů. Z Pardubické boudy fofrem domů - začalo mžít a mlha nám namrzá úplně na všem, tedy hlavně na brýlích. Jarda musí dělat vodiče slepcům. Byl to výživný výlet.


 

Letadla se rozmrazují alkoholem a proto i naše první kroky vedly rovnou do baru, abychom se zbavili nepříjemného ledového povlaku na bundách a zabránili dalším škodám. Svíčková k večeři a veselé tácky už byly jen vynikajícím zakončením dne.

  


 Pondělí      Růža opět v regálu, trápí jej prý nemoc. V plánu je tůra na Špindlerovku přes Luční boudu (na Sněžku by v té mlze lezl jen blázen). Na Luční boudě si každý dáváme pivo a k tomu rohlík pro všechny. Počasí nestojí za nic a tak jsme operativně zvolili variantu - prohlídku domácího pivovaru s konzumací vynikající čtrnáctky a osmnáctky.

          

Obávaný sjezd k Výrovce by v čerstvém sněhu pohodový. Jen Jarda předvedl krásnou podívanou s ne zcela zvládnutou letovou fází, ale to až ve sjezdu kousek od chaty. Naštěstí ledovou krustu prorazil svoji aerodynamickou lebkou čistě a k poškození nedošlo. A když ano, tak tácky to spravily.

 
Úterý      Odpočinkový den ve znamení Růžova uzdravení, kterého v nemoci vystřídal Jarda. Růžův návrat do stopy probíhal dle klasického scénáře: Nejprve se rozhodl naparafínovat lyže. Je zcela přirozené, že se u toho zakecal s jakousi dámou či snad slečnou nejasného věku (helma a sjezdové brýle skryjí leccos), takže zaplácal lyže od špičky po patku tak, že nebylo vidět ani žlábky. Naštěstí obětavý Rades ho včas zarazil (možná i proto, že mu bylo líto svého vosku), lyže umyl včetně zapaplaného Růži, který mohl pokračovat ve voskování. Výsledek tohoto snažení se přirozeně brzo dostavil. Růža zjistil, že v jeho přetíženém batohu chybí věc podstatná, totiž boty. Nezbylo, než o ně obrat zesláblého Jardu, který se nezmohl na odpor. Další fáze nastala, když se Růža pokusil Jardovy boty nasadit do svých lyží. Další krok - znovu navoskovat Jardovy lyže - už při své praxi zvládl celkem rychle.

 


 Po startovním pivu jsme tedy mohli vyrazit na odpočinkovou tůru. Tentokrát jsme minuli Lesní a teprve na Kolínské dali oběd. Pěkně sněžilo a výborně to jelo, výhledy byly stejné jako včera, tj. žádné. Oběd na Kolínské nám svojí aktivitou zpestřovali velmi necudní osmáci. Zpáteční cestu jsme volili přes Liščí horu, zejména kvůli pohledu na Sněžku při západu slunce. Zklamaní jsme rozhodně nebyli, jak je z obrázku zřejmé.

Fičelo jak sviňa, naštěstí Kateřina měla dostatečné zásoby horké medoviny. Probral se i nemocný Jarda a s jeho příchodem se objevily veselé tácky. Venku zatím fičí a fičí a fičí.


Středa      Ráno mrzne a fičí a chumelí. Vítr utrhl teploměr a větroměr zamrzl, takže mohlo být vše v pořádku, ale děda Míla omlátil větroměr pětimetrovou tyčí, přimontoval teploměr a vyhlásil zákaz vystrkávat nos z boudy. Mohli jsme se tak věnovat kartám a hovorům na úrovni. Po obědě jsme to už nevydrželi a vydali se na procházku na Frísovky zjistit, jak jsou daleko s pivem (mají stejný pivovar jako na Luční). Moc nás nepotěšili, pivo ještě musí odpočívat. Zpáteční cesta přes Klínovky strmým výšvihem (no ono to zas tak strmé není, ale v  metru nového prašanu bez stopy to bylo nejen prudké, ale přímo fest zapičatělé). Naštěstí horké medoviny měla Kateřina dostatečné zásoby.


Čtvrtek      Ráno opět mrzne a fičí a chumelí, ale nic nemůže zastavit náš odjezd. I nemocný Jarda vstal z postele. Sjezd nadýchaným prašanem neměl chybu, dokonce jsme našli auta. Ještě rozloučení s Kateřinou, která nás v rolbě doprovázela až dolů, a můžeme vyrazit do teplejších krajin.



 

Lyž si řiď!

 

 

home         fotky        Věrčiny

Krkonoše 2012 - Kuprovka

Krkonoše 2011 - Kuprovka

Krkonoše 2010 - Jelenka

Jizerka 2009

Krkonoše 2008 - Lesní bouda

Krkonoše 2006 - Dvorská bouda