36. ročník Rezavého mužíčka byl nejprve zrušen, i přes epidemie se však
nakonec přece jen konal. Samozřejmě, že úspěšně.
Medard se vyznamenal a bouřky byly vhodně načasované.
Nikdo se neutopil ani nehavaroval. Závodníků bylo sice méně, ale
kvalitních. Zamrzela jen neúčast lanškrounské sekce, která se vymluvila
na jakési oslavy.
Plavání dokončili skoro všichni - akorát Voloďa nedoplaval, ale doplul.
Dokázal na pusté hladině Olšovce stopnout plavidlo a nechat se dopravit
do cíle.
Pasin nevypadá, že by se mu pavání zrovna zalíbilo. Ale přežil.
Po startu mužů se vyzrálejší borci a borky, sdružené pod hlavičkou
Pozdní sběr, vydali na svoji trasu. Už první zastávka (hospoda v
Bukovince) se však stala osudnou. Byla totiž otevřena a proti všemu
očekávání nebyla ani přeplněná. Sotva jsme pojedli a chystali se k
odjezdu, přihnal Medard svoji bouřku a přinutil nás k objednání kávičky
a skvělého dortíčku.
Jakmile jsme se namlsali, vysvitlo opět slunce a mohli jsme zpět na
trasu.
Tak se stalo, že závod dětí jsme propásli a dojeli jsme akorát k závodu
žen. Podle stupně zablácenosti malých závodníků jsme přišli o hodně.
Sestava závodnic byla sice trochu prořídlá, nicméně kvalitní.
Organizátorům nutno vytknout, že vynechali promenádu v plavkách po
molu, dámy se na to jistě těšily.
Také obrátka v běhu, vytvořená růžovým patníkem, nebyla vybavena vůbec
žádným občerstvením a milé dámy běžely do cíle bez urychlovacího
panáčka. Jarda to nesl těžce.