Zimní přejezdy Jeseníků
2005 (29.ročník) 2004 (28. ročník) 2003 (27. ročník)
Letošní ročník byl už 29. přejezd Jeseníků pořádaný lanškrounskými turisty. Počasí je při těchto akcí klíčové, a letos vypadalo jednoznačně. Podle horské služby to bylo jasné: teplota na Pradědu -17°C, vítr 100 km/h, zákaz vycházení na hřebeny a v obou kotlích, okolí Červené hory i na Kralickém Sněžníku (jistě jen náhodou všechny ležící na naší trase) lavinové nebezpečí čtvrtého stupně. Horská služba často přehání, tentokrát však i webkamera na Ovčárně ukázala jen šedou mlhu.
Za těchto podmínek jsme udělali dvě věci: nabalili se jako pumpy a změnili trasu. Místo nástupu ze Skřítku a celodenního pochodu (za takových podmínek se určitě běžet nedalo) po otevřeném hřebenu proti mrazivému větru, který by zvolil jen hazardér, jsme vyrazili z Červenohorského sedla na Praděd z opačného směru. Vítr zde foukal rozumně a do zad, takže i mráz byl celkem snesitelná.
 |
Dojeli jsme tedy na sedlo a čekali na řidiče, až umístí
auta na strategická místa. Počasí bylo opravdu hnusné a vypadalo to, že v
hotelu jsme sami. Dlouhé čekání nám zpestřil Růža.
Už v Brně jsme si dělali starosti, co s ním. Růža se totiž pravidelně ztrácí, zejména okolí Ovčárny je pro něj kritické i za pěkného počasí. Letos proto neponechal nic náhodě a vsadil na high technology. Zakoupil si zvonek dálkově ovládaný, nabil novými bateriemi, upevnil na batůžek a tlačítko slavnostně předal Přemovi. |
 Poučení: Nikdy nejezděte do hor s neprověřenou výbavou, zejména high technology! Nebo dopadnete jako Růža a taky se vám vybijí baterky ještě v hospodě!! |
|
A toto je startovací skupinové foto:
|
 |
Růža se ještě pomazlí s kamarádem, který se tak rozehřál, že se musí trochu ochladit ve sněhu, a můžeme vyrazit směr Praděd.
|
 |
|
|
Stopa sice byla měkká a hluboká tak, že někteří nemohli dosáhnout na hůlky, ale vcelku to byla paráda. Že na hřebenech fučí jsme ani nezaregistrovali, i sluníčko se ukázalo.
|
 |
 |
Padat do hlubokého sněhu je nesmírně příjemné, ovšem zvedat se z něj stejně tak protivné. Zde předvádí správný postup D.S. Nejprve odepíná, mumlaje nezřetelně cosi o bílých sračkách, pravou lyži. Poté zkušeně sundá i levou. |
 |
|
|
Lyže jsou dole, ale jen obrazně, ve skutečnosti je
dole Dana. Zde pomůže jen silná vůle - a skutečně, za chvíli už Dana mizí
v dálce.Na tomto místě se nabízí otázka, proč zrovna Dana je tak vděčným objektem pro fotografování? Je to prosté - nikdo jiný nemá takový čich pro nejhlubší závěje. |
| Blížíme se ke Švycárně, sněhu přibývá, větru a mrazu
také, jak se dostáváme na otevřené pláně. Vidina borůvkových knedlíků nabývá
ostřejší kontury.
|
 |
 |
Teplotní roztažnost v praxi: v mrazu se kůže scvrkává ale hlava nikoliv. Jev jen těžko vysvětlitelný, neboť to obvykle bývá naopak. |
 |
 |
|
|
Zato vousáči jsou elegance sama, tedy většinou. Zejména Přemeček by mohl dělat dědečka Mrazíka. Růža se také snažil. |
|
 |
|
Poslední člen výpravy Honza se na poslední rumové zastávce před Švycárnou někam zaběhl a tak tu není. |
 |
Na Švýcárně na uvítal starý známý bernardýn z loňska, zato vrchní Ivošek, který nám dělal loni pomyšlení a nosil pivo až do postele, už tu nebyl. Prý zlobil - asi nějaké učitelky. Uvnitř bylo přesto příjemně, i na knedlíky došlo. Ze Švýcárny je to na Praděd jen kousek a ani potmě žádný problém. Jen na Růžu jsme museli dát trochu pozor. Poslední kilometry už foukalo docela ostře a měl jsem pocit, že můj nos je nějak příliš vystrčený ve větru. Teploměr nad vchodem ukazoval, že horská si tentokrát ani moc nevymýšlela. Byli jsme docela rádi, že jsme nešli přes Jelení studánku. |
 |
|
|
