Ministerstvo promyšlených informací informuje:
Rozloučení se sněhem
| Hbitý Růža se neuvěřitelně vzpamatoval a už v neděli vytvořil své literátní dílo, které zde bez ohledu na copyright, autorská a jiná lidská práva uvádím. |
|
V sobotu 12. dne tm. se uskutečnilo loučení se sněhem v režii Lanškrouských veselých chasníků a chasnic. Zkratka by mohla být LVCH, ale počítám, že podobně jako s mnohými předchozími zlepšováky v mém pohnutém životě ani s tímto neprorazím. Nicméně aby nedošlo k pochybnostem, tak tedy LVCH = KČT Lškrn.Nutno říct, že my lidi z Brna jsme se v Brně rozloučili se sněhem víceméně tak, že jsme se s ním ani nepřivítali a proto jsme poněkud závistivě vzhlíželi vstříc k severu a místním horským velikánům jakož i k místním velikánům jako takovým. Bohužel náš favorizovaný velikán, jenž na nás tak často dotírá zezadu, tentokrát chyběl stran nemoci. Bylo to jistě škoda, neb našemu stádu dobře dominovala „veselá kráva“, ke které by se jistě šikovný Beran dobře zhodil. A propos je třeba říci, že když na nás výše zmíněný „Beran“ dotírá zezadu, jedná se o Jesenický přejezd, při kterém ani jeho rozvážné tempo diktované poetikou krajiny není dostatečně pomalé na to, aby nás nedohonil coby závěra.. tedy tolik na vysvětlenou..Nicmén ě snad bylo i dobře, že zůstal náčelník ve svém vigvamu? (tak nějak se to asi píše ne?) neb o to frivolnější mohly zavládnout mravy. „Loučení se sněhem“ je totiž velmi znatelně spjato s přicházejícím jarem a jarní vlání bylo všudypřítomné. Již na chatě tatíčka Masaryčka se odehrálo několik šukerských výpadů, na jejichž pozadí stál úctyhodný modrobílý králík. Když šukal, zdálo se, že se celá chata tatíčka Masaryčka odporoučí k pánu, neboť, on začal a – jak by řekl klasik – nepřestal a dupal dupal stále dál... Pořád – neřád! Mám pocit, že bral ohled na jeptišku jakš takš, ale jinak teda ošukal kde co, jakkoliv opačné pohlaví mu bylo trochu milejší…Mezitím se pod útrpným pohledem personálu p řeměňovalo osazenstvo cca 60 lidí z civilní šedi do pestrých karnevalových barev, což popravdě mnohým spíše prospělo ve srovnání s jejich civilní podobou.Na tomto míst ě bych chtěl podotknout že jsem jen prostý brňák, tj. reprezentant města, jež nemá ve svém názvu ani polovinu písmenek, co má Lanškroun a proto tedy cítím, že bych se neměl pouštět do hodnocení obyvatel tohoto města již z tohoto prostého důvodu, ale JK říkal, že tak mám učinit a tak tak činím.Pokusím se tedy nyní vyjmenovat podoby, které se zrodily p řed mýma užaslýma očima. Tedy mohutný králík – celý v modrobílém s výraznou vycpávkou vzadu a zároveň pak přirozenou vycpávkou vpředu, jež mu teda trochu bránila v sexu, avšak s vitalitou sobě vlastní hravě tuto překážku překonával. Jeptiška vypadala velmi dobře, akorát jí nějak strhali kříž, takže jí z něho zbyla na krku jen vertikála. Avšak i přes tyto podezřelé hrátky nutno říct, že jak stran slovníku, tak stran akcentu dovedla tato jeptiška promluvit důstojně a úměrně svému postavení, alespoň vždy prvních 5 slov... Dále tady byli trpaslíci se Sněhurkou, rozkošná skupinka ze SPS Sázava? přičemž trpaslíci dobře zařezávali do své předlohy, jen Sněhurce trochu scházel „vosí pas“. Ale šaty všechna čest!Populární oblast lidské činnosti reprezentovaná hned několikanásobně na zdejším fóru byla oblast bezdomovectví, k níž nejeden účastník dospěl podle vlastních slov po té, co prošel barák a shrnul všechny potenciálně vhodné propriety na hromadu. Lagricový oděv, houf igelitek za pasem, prodlužovačka kolem krku a pod byly poctivými proprietami této sociální skupiny. Jen proklatě malý počet kontejnerů v přírodní rezervaci jim kalil radost z dobrého úlovku. A přece! Pan doktor totiž ztratil jednu papuču, již, jak jinak, připevnil lepící páskou a bystrý nálezce – bezdmovec tento nález velmi ocenil a přidal si jej se zadostiučiněním do svého majetku ke svým igelitkám…Dále nesmíme opomenout veselou krávu, jež byla takové alter ego již výše zmíněného králíka a svojí vitalitou se mu stavěla směla na roveň. Pokud se nepletu, tak znásilnila kupř. pavouka, který se se svýma šestima rukama zmítal na sněhu obtěžkán veselou kravou, celou situaci posléze hodnotíc jako „příroda“. A propos pavouk jedna a pavouk dvě měli našlápnuto na nejoriginálnější masku, neb jejich systém provázků jim umožňoval hýbat až šesti rukama, jakkoliv měli jenom dvě hole každý, což byla značná ostuda. Na čele pak měli napsaný bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz, což jsem nepochopil, že prý to měla být jako ta mucha či co… No nicméně nakonec pavouka stejně znásilnila kráva, takže tam měl mít spíše búúúúúúúúúúúúúúúúúú haha! Jako antipod vůči pavoukům, bezdomovcům a jiné čeládce byly ladně dekorativní víly, slunečnice, berušky, včelky, klaunky apod. jež vylepšovaly celkový obraz tohoto spolku před náhodnými běžkaři.☺ Komickou vložku prezentoval Pavel, jenž byl za klauna. Kamarád doktor hnedka sehnal rtěnku a okamžitě mu zmaloval úsměv od ucha k uchu (doslova) a řekl: tak to má byť! Navíc to samé udělal i mě, je to myš převlečená za kamaráda! Chyba! Není to myš převlečená za kamaráda, ale za zdravého nemocného. Musím říct, že se mu to fakt hodně povedlo. Na sobě měl skvěle střižené pyjamo, na botách papuče, a v hlavě zaseknutý nůž, kterým zmátl i mě! Obzvláště pak pikantní historie se váže k onomu pyjamu. Pan doktor byl totiž velmi nadané dítě (pravda v očích svého papá) což mu ovšem nebylo mnoho ku prospěchu, neb co čert nechtěl – papá mu naplánoval životní dráhu v diplomatických službách. Vůči tomuto předurčení pak ovšem stála v cestě poměrně ležérní elegance nočních úborů, jež pan doktor tehdy, tj. v 18 letech nosíval. I řekl jednoho krásného dne milý papa: „Dost! Takhle by to nešlo“ a za účelem odpovídající reprezentace zakoupil synovi svému milovanému „látku na pyjamo“! haha! No a panu doktorovi nezbylo, než vzít látku, nechat ji střihnout a nechat si ušít pyjamo na patřičně reprezentativní úrovni. Takže to zelené pyjamo, co vidíte na těch fotkách, je prosím pyjamo šité na míru z jeho 18 let haha! Že prý ho užívá hlavně na běžky ☺ Nuže vím, že jsem na mnohé masky zapomněl, třeba:
avšak neodvažuji se vytknout si za cíl popsat vše do poslední podrobnosti, bo musím se taky někdy něčeho napít apod. Jinak počasí a sníh super, akorát že jsem ze své proslulé hrdosti nenamazal, což jsem tentokrát ovšem považoval za poněkud nemoudré, ☺ táhnouc se sám na rukách přijel jsem s rukama jak orangutan☺ Výhledy krásné do údolí, kde nebylo již sněhu kontrastovaly s naším zasněženým hřebenem a atmosféra byl „důstojná“ haha a odpovídající haha loučení se sněhem. Tolik můj malý referát, snad bude přijat Jirkou na milost (nebo aspoň já:) a my z Brna děkujeme do Lanškrouna za takovou legraci☺ PS: Nicméně rozhodně nevyhlašuji na tento text copyright, takže tam můžete dopsat jakkoliv cokoliv, hlavně když se informace prohloubí.. PS: přechodníky przním od přírody a nejinak je tomu patrně i tady, ale já myslím, že si rozumíme… Tak zdar zdar Skol! Ruza
|
|
S pozdravem lyž si řiď! všechny zdraví váš rekonvalescent
|
