Sretan_2009-3

pravdivé popisování dobrodružné plavby lodi Sretan Split po moři Jaderském, podniknuté v rámci poznávání domoviny čili návštěva další bývalé državy

Zde mi nelze nic dodat, to je jasné, ne?	Radim - náš superveterán (*1928), kterému ostatní veteráni v hloubi duše závidějí, zejména když je předjíždí a tím je silně nasírá, nezapře tělocvikáře pevných zásad a discipliny
Královna zde opět ukazuje, proč se jí říká královna. Věřte, že s předpověďmi počasí to nesouvisí. Pro ty méně chápavé: souvisí to s její chic sukénkou cyklistickou a krásou - ovšem sami vidíte, že jednoduše se to vysvětlit prostě nedá.	Růža už není, co býval a jestli to takhle půjde dál, jeho pověst bude ta tam. Např. se ani jednou neztratil (ono na lodi to zrovna jednoduché není, ale normálně by to Růža zvládl). Vynález mobilního internetu a hovadiny jako facebook, Wiki a další vytěžují jeho tvůrčí síly natolik, že mobil odkládá jen když spí a někdy ani to ne.
Kapelmajstr, velitel , koťátko a bůhví co ještě, to je rozmilý přemilý Přemeček. Není pravda, že v okamžiku, kdy Přema vylezl na horní palubu, loď ztrácela stabilitu.	Ministr obrany a útoku Dana alias moje motyka, jak ji Přema roztomile nazývá. Chechtá se přesto, že jí bolely zuby.
Pavel praštěný v důsledku nerozumného snažení o galantnost vůči vlastní ženě (sic). Jo, býti gentlemanem se nevyplácí.	... a to je ona žena Magda, čelící bouři, větru a vlnám
Další Pavel. Jeho přítomnost na palubě skýtala záruku, že naše kola budou fungovat jak se sluší a patří. Takové kolo, spatříc Pavla, rázem zpozorní, přestane blbnout a dělat naschvály. Jedinou vyjímkou je kolo Pavlovo, které, jak vidno, je hodně oprsklé a klidně si do sebe samo udělá díru.	Janinka. Nikoho už nepřekvapí, že vždycky něčím překvapí. Spolu s Pavlem byli jediní, kteří nevěděli, že kolo se do kopce dá i tlačit a sesedat se nemusí jen před hospodou. Kde se to takhle naučili teda nevím, ale hezké to vůči nám nebylo. Ti teda museli být zpocení!
Jarda. Ač má zpřeházená žebra a dýchat moc nemůže, dobré nálady mu neubylo a to i přesto, že v Chorvatsku neznají veselé tácky! Škoda, že je to nenaučil, mohl ke svému titulu ministra získat i přívlastek Velký Veselý Učitel :-(	Rades sice žebra má na svém místě, nicméně na něj sedá zádumčivost, zejména koncem dovolené. Že by se těšil do pracovního procesu, nebo dokonce děsil?
Eva a Alena, mladé staré kamarádky, tak ty takové problémy vůbec neznají

Karel a Markéta vyrovnávali věkový průměr a jako jedni z mála dokázali konverzovat s Růžou i když měl mobil v ruce
Věrka předstírá, že do kopce jí to jede samo. Je smutnou pravdou, že z kopce jí to jede mnohem líp.	Milen fakt není tak přísný, jak se tváří. V jižních krajích je jako ryba ve vodě a viditelně si je, tedy ty kraje, užívá.

To nejlepší zůstává - jako vždy - na konec

Mljet - Polače

Úterý bylo klasickým krizovým dnem, i když ze začátku to tak nevypadalo. Přes noc kotvíme u Korčuly, neprší a občas vykoukne slunko. Odrážíme ještě před snídaní, Igor servíruje rizoto a všelijaké sýry. Jeden krátký, ale opravdu krátký okamžik se zdá, že tatin měl s předpovědí pravdu, ale v okamžiku vyplutí už poprchává.

Sotva jsme na otevřeném moři, leje a vlny znatelně rostou a pěkně pění a stříkají. Okolo nás se na obzoru křižují blesky s duhou, pak už jen černota. Kvůli bleskům nás Igor vyhání z paluby. Kapitán se vyhýbá bouřkám, jejichž zpěněné vlny jsou v dálce pěkně vidět, Igor utahuje lana na záchranném člunu. Dražka, která si iniciativně větrá v kajutě, v níž předtím Igor pouzavíral okénko, zjistila, že místo teplého hnízdečka má studenou louži a ještě k tomu slanou.
"Jak taky může vypadat předpověď počasí od někoho, kdo si v bouřce otevře okénko v kajutě na čáře ponoru" komentuje to Pavel, narážeje na tatinovu předpověď. My si spíš myslíme, že to jen královnina finta, jak se dostat někomu do postele.

Nakonec mořskou nemoc nedostal nikdo a v pořádku jsme dopluli do Polače na Mljetu. Pod dojmem tatinovy předpovědi (jak fatální omyl!) jsme vyrazili do dědiny Babino Polje, hlavního centra ostrova. Vyznačovala se především hasičskou zbrojnicí. Počasí nebylo nic extra, spining v prádelně by asi byl příjemnější. Cesta vedla, jak jsme si už zvykli, do kopce. Nikoliv ovšem do jednoho, ale do mnoha kopců. A sotva jsme přejeli ten nejvyšší kopec a dostali se za bod snadného návratu, začalo poprchávat. Od moře bylo vidět, jak se na nás žene bouřkový mrak a dvě tornáda. Někteří stihli ujet, někteří (já) ani moc ne.

Z toho mraku taky začalo lít jak sviňa. Než jsme stačili najít nějakou střechu, nemělo smysl ji hledat. Promočení do poslední nitky jsme nakonec dojeli do hospody, kde k naší smůle už mezitím Jarda stihl dopít všechen rum.

Zpáteční cesta už byla lepší, jen poprchalo, ale stejně jsme byli mokří durch. Zato ty kopce byly stále stejné, potvory. Taky jsem si myslel, že mám nepromokavý batoh. Mobil, který nešel vypnout, ale ani pořádně zapnout, to dokazoval. Večeři předcházelo několi čajů s a horká sprcha. Kuchař navařil rybí polévku a usmažil rybičky v těstíčku, k tomu fazolky a květák, a na závěr se ještě podávala čokoládová roláda. Mňam.

Mapy