Sretan_2009-4

pravdivé popisování dobrodružné plavby lodi Sretan Split po moři Jaderském, podniknuté v rámci poznávání domoviny čili návštěva další bývalé državy

Lastovo - Zaklopatica

Ve středu ráno nás budí bručení motoru. Už před snídaní vyplouváme směr Lastovo, k ostrovu považovanému za jeden z nejhezčích na Jadranu. Možná i proto, že donedávna byl vojenskou zónou bez turistického ruchu, s nízkou hustotou osídlení a s dobrými silnicemi. Ráno bylo zamračeno, ale po snídani se nádherně vyčasilo. Plujeme s plnými plachtami, na otevřeném moři sice jsou vlny docela citelné, ale mořská nemoc se opět nekoná. Před ostrovem dokonce zahlédneme dva delfíny, plující chvíli okolo lodi. Pak přistáváme v Zaklopatici, příjemné čisté zátoce s malou osadou.
Okružní cesta okolo ostrova je bezva. Nejprve trochu kopec - co kopec, dlouhý sviňa kopec, ale pak už jen rovinka, mají-li tu vůbec něco takového. Nebe je modré, od moře fouká příjemný větřík. Nabízejí se úžasné pohledy na smaragdové laguny. V cíli na mě i Zuzku v konobě čeká polévka a proslulý sýr z ostrova Pag, který byl mimochodem delikatesní jak sviňa. (Poznámka: Pavel zavedl stupňování "jak sviňa" a dále "jak hajzl", jenže na papíře i obrazovce to nějak nevypadá, imho.)

Zpátky vyhlásil velitel Přema náročný přejezd přes Hum, což je nejvyšší bod ostrova, převýšení skoro 450 m. Někteří cyklisté byli tak vystrašení z náročného cíle, že šikovně simulovali ostřes mozku a raději se nechali šít na místní chirurgii. Pavel si však moc nepomohl.

O co byl výšlap nahoru těžší a prudší, o to méně foukalo a cyklisté se náramně potili. Záhy se rozčlenili na dvě družstva. To jedno střídalo šlapání s tlačením, to druhé umíněně šlapalo a odíralo si malého kašpara. Obě skupiny na tom byly v zásadě stejně. V nevýhodě byli jen ti, co táhli nahoru nadměrné zásoby tuku nebo se nechali vybavit keramickými ložisky (a teď není řeč o nových technologiích v konstrukci biků).

Nahoře fučelo už pořádně a otevřel se nezpomenutelný výhled na závětrnou stranu ostrova. Ta byla zase docela jiná, především znatelně vyschlejší. V dálce leželo centrum ostrova Lastovo, šikovně umístěné, aby od moře nebylo vidět a piráti to měli těžší. Vedla k němu ovšem hnusná šotolina s ostrými kameny, poskládanými špičkami nahoru. S tím jsme počítali předem, méně už s tím, že kolo budeme vést dolů celé 3 km, než půjde jakž takž se svézt.

Lastovo

Ačkoliv Lastovo vypadalo báječně, přece jen bylo na kopci. Zuzka rozhodla, že ho tedy raději objedeme, což jsme po vystoupání do stejné výšky, jakou jsme předtím zavrhli, dokázali. Do Zaklopatice to pak bylo už jen dolů. Následoval standarní program - pivo, koupání, pivo, sprcha, večeře a obdivování Pavlových štychů na hlavě. Večeře byla pro suchozemce exotická - plněné olihně s bramborovou přílohou a zmrzlina.

Do zátoky pronikaly vlny z otevřeného moře, loď se i v maríně pěkně kolébala a tak jsme spinkali jak nemluvňata.

Korčula - Ščedro Dnes, tedy ve čtvrtek, jsme opět vypluli už před snídaní. . Moře je klidné a během snídaně jsme dopluli do Brna. Odtud jsme už jeli dál kolmo po silničce, klikatící se nad smaragdovými (sorry, že se pořád opakuji, ale jiný výraz pro tu barvu mě nenapadl) zátokami a plážemi. Sretan hnán motorem i plachtami nám snadno ujel a plul do Vela Luky, kde byl sraz. Cesta byla bezvadná, pěkně po rovince a část pro zpestření po šotolině voňavými borovými a píniovými háji se spoustou kytek. Pak jsme zahnuli do vnitrozemí a po posilnění morušemi (které jsem jedl poprvé v životě, domnívaje se, že když nejsem bourec, tak to pro mě není) jsme dojeli ke Sretanu. Měli jsme čas pocourat okolo kostelíku, napsat pohledy a nakoupit pár dárků.
Kapitán slíbil na večer romantické koupání, takže odplouváme už ve čtyři. Cílem je ostrůvek Ščedro, kde poprvé kotvíme mimo marínu. Igor spustil člun, přivázal Sretan k silným borovicím a na druhé straně shodil kotvu. Pak už všichni hupsli do vody, Přema dokonce s horní paluby i v kšandách a sandálech.
Co se dnes ještě přihodilo: Jarda opět prokázal, že rozhodně nejezdí pod své možnosti, a ustlal si podruhé. Díky svým judistickým reflexům se sice příliš neodřel, ale tatami a asfalt se přece jen malinko liší. Dopadlo to jako už několikrát - poněkud si přeskládal žebírka v hrudním košíku. Tím pádem chodí trochu nakřivo, nicméně nenaříká. Jen spotřeba rumíčku lékařského a jeho silnější útočné varianty se znatelně zvýšila. Dražka opět prokázala svůj technický talent a předvedla pohybovou kreaci s lehátkem. Nakonec se skutečně uložila, nikoliv ovšem do lehátka, ale na lehátko.



Tím však den neskončil. Pravým vyvrcholením byla večeře, která zastínila i náročný večírek, který po ní následoval. Při něm Přema vytrvale zkoušel zabudovat chromatickou stupnici do předváděných písní, někdy s překvapivým, ale vždy zcela moderním disonantním výsledkem. Jiříkovi opět neladily harmoniky. Večeře byla klenotem dne. Naprosto skvělá La Pašticada - vynikající hovězí rozplývající se na jazyku, zapečené v omáčce se sušenými meruňkami, švestkami a především proškem. K tomu se servírovaly lehce oslizné vídeňské noky. Vylízali jsme i mísu a kuchař měl bouřlivou děkovačku. Venku se mezitím lehce rozpršelo a večírek tak následoval ve velmi komorním prostředí.

Mapy