fotky - start         fotky dle data--->   odjezd     sobota     neděle     pondělí     úterý     středa     čtvrtek     pátek    

Ščedro - Hvar

Pátek, poslední den našeho výletu, nejvydařenější a nejbohatší na zážitky. Krásné ráno zahajuji naposledy vynesením domácího bůžka. Meruňkovice od našeho synka definitivně došla . Před snídaní ještě chvíli plaveme  okolo lodi v naší romantické zátoce.  Ihned po snídani vyplouváme ke Hvaru. Magda rozdává pilulky proti vlnám, které v dáli tuší, protože je hlášeno jugo, bora či nějaká podobná atrakce, naštěstí šlo o plýtvání materiálem. 

Vlny nakonec byly, ale nějak už nám nevadily. Plujeme na Hvar, do přístavu Zavala, odkud chceme vyrazit na přejezd ostrova. V sílícím větru v Zavale nejde přistát a kapitán nás veze asi hodinu podél pobřeží do Nedelje, k malému nekrytému přístavišti. Viditelně nervozní kapitán spěchá s vykádáním kol a od skal chce být pryč co nejdřív.

Tady jsme nakonec přistáli

Počasí je stále nádherné, navíc fouká svěží větřík. Jestli je tohle ta bora, je docela příjemná. Cesta pod horami vede nad pobřežím s krásnými výhledy tu na hory, tu na moře. Šlapeme nejprve podél pobřeží zpět k Zavale a odtud serpentinami do kopce (opět z kategorie zapičatělých) k tunelu, kterým línější polovina naší sestavy projíždí, přestože se to nesmí a je to dost o hubu. Zato my, sportovci, pokračujeme po nekonečných  šotolinových serpentinách až na hřeben, který se táhne celým ostrovem. Je pravé poledne, slunko pálí a stíny se schovávají pod nás.

Jeden z květů ohromné opuncie, postrachu
duší cyklistů

Část mířící do tunelu (Radim, všechna čest, vytrval až na hřeben)                    Jarda ukrajuje další metry šotoliny na kopec

Výhled byl odměnou pro ty, již se vydrápali na hřeben. Ostrov Ščedro se zátokou, kde jsme nocovali

Odměnou pro ty méně romantické, kterou nahoru vyvezla Danuška, nepohrdli ani romantici

Nahoře je odměna, výhledy na obě strany ostrova. Hřbet je porostlý fotogenickými píniemi a olivovými háji ohrazenými kamennými zídkami. Přežívat tady musela být dřina. Nacházíme tu také podivné kamenné iglů, ještě docela funkční, jen není jasné, zda jde o úkryt před deštěm, trvalé obydlí nebo malý bunkr se střílnami ke hlídání oliv. K tomu si přimyslete spoustu kytek, vůni levandule, motýly a velké zelené  brouky. A taky stádo malých svalnatých koní, kteří se napájejí z kaluží na cestě a tváří se, že by se chtěli seznámit a nechat poplácat, jinak že neuhnou. Cesta hřebenem už nestoupá, naopak makadam příjemně klesá.

Končí u nejhezčí konoby, na kterou jsme za celý výlet na Jadran narazili. Nakonec sem dojeli i naši tuneláři, ještě plní zážitků. Víno i sýry byly opět výborné, a přestože poněkud drahé, stálo to za to. Velké kamenné stoly stály v olivovém háji na kraji vesnice, která byla opuštěná, ale bez novodobých přístavků z betonu, který místní zdá se velmi milují.

Boudo budko, kdo v tobě přebývá?

Přema neusíná, on pouze přemýšlí

Příjemně odpočatí jsme se vydali na cestu k lodi. Ta měla dle domluvy kotvit v přístavu Pokrivenik. Bylo to ještě dost daleko, ale už bez kopců, udělaly se příjemné mráčky, vítr foukal proti nám, no prostě normálka. Pak přisla směrovka Podkrivenik, my jsme odbočili a sjeli po uzounké silničce kaňonem se spoustou vlásenek až k moři. Tento nádherný sjezd měl pouze jedinou vadu, ovšem dosti podstatnou: naše loď tam nebyla.

Sretan kotvil za strmým útesem ve vedlejší zátoce, která byla přístupná pouze vrchem. Takže jsme vesele a radostně vyšlapali všechny vlásenky kaňonem zase nahoru. Výrazy, které zazněly, rozhodně nebyly pro uši chovanek církevní školy. Rades kopec zařadil do kategorie "zapičatělých". Přema, pokud zrovna nesupěl, mumlal něco jako "motyka".

Večeře, která následovala po koupání, byla rozlúčková a slavnostní. Kuchař uchystal tuňáka,  za nějž si opět vysloužil potlesk, podávalo se víno i travarica. Pak následoval večírek, o jehož průběhu moc nevím, neb jsem padl za vlast. Akorát vím, že, kapitán, který se obával bory, využil večerního bezvětří a doplul s námi ještě večer do Baška Vody, kde jsme se navázali na spřátelené lodě Geotouru. A taky, že Jiříkovi začala ladit aspoň jedna harmonika.

Epilog

V nejlepším je třeba přestat a tak tady končím svoje pravdivé popisování dobrodružné plavby lodi Sretan Split po moři Jaderském, podniknuté v rámci poznávání domoviny. V Bašce jsme celý den čekali, až se vyspí řidiči a odvezou nás zpět. Sretan stále kotvil v závětří a kapitánovi se do vln zjevně nechtělo, zejména když za ním na palubu přišla rodina. Igor nám ještě prodal pár piv, ale taky končil. Dlouhou chvíli jsme si krátili pozorováním vln, které jugo pěkně zvedalo, korzováním po pobřeží, popíjením kávičky a hleděním do blba. Pak přijeli řidiči, naložili jsme se a přepravili bez dalších příhod domů.

Další odkazy: 
SRETAN
Geotour
email me