Že to žádná bomba není si napřed pár lidí taky myslelo. Malá Věruška však rostla jako z vody. Pak už to sice tak úplně z vody nebylo, neboť přešla na mnohem účinnější látky, jejichž základ stojí na zvládnutí procesů kvasných, to ale ještě bylo v nedohlednu. Ani prameny o této době mnoho neobsahují, první zápis, dokládající, že jistá Věra Holíková ze Zlína ještě nezaplatila dosud za odpady, je mnohem mladší.

Ani další dokument ještě neříká nic o tom, co příjde. Přesto v očích V.H. zahlédneme něco poťouchlého, něco jako "... však vy ještě budete čumět!"

Tady fotograf zachytil V. H. ve vzácném okamžiku upřímnosti, kdy říká (i když ne nahlas, vždyť má dobré vychování) "tak už mě sakra vyfoť, dědku, a nezdržuj"

A tohle je druhá přirozenost V.H., když dědek zdržoval a fotil dál. Totiž všimněte si, jak umí krásně pokukovat a házet očkem. Prostě házenkářka od pohledu.

Konec všem přetvářkám, tohle je pravá tvář V.H. Všimněte si detailu v pozadí. Jakmile dostala balón, věděly jak spoluhráčky, tak soupeřky, že to mají marné a dál si nezahrají. Obvykle jen přihlížely a chystaly se na další rozehru, popř. se šly napít nebo upravit make-up. I soupeřka (ještě nezkušená) brání jen symbolicky a jemně, aby to příště neschytala. Na snímku to není vidět, ale i brankářka raději branku vyklidila. Dnes už by to nebylo tak zlé, ale to víte, tehdy byly jiné míče a mít otisk šněrování na nose nebo dokonce i někde jinde...

Na tohle byla jediná pomoc - chlap. A ten byl nalezen, podstrčen a bylo vymalováno. Tedy spíše zaděláno. Z V.H. byla naráz V.B. A aby toho nebylo málo, tak za chvíli byly dvě V.B. Ta druhá sem ale nepatří, ostatně už je V.L. a musí se jí vykat, neb je dr.

Chlap, když splnil svoji roli, byl odvržen a zapuzen, a Věrka se mohla konečně rozvinout jako široká osbnost. Pustila se do toho s vervou sobě vlastní. Jejímu tempu stačil málokdo, ale ona nepolevovala. Pracovala na sobě neustále. A my ostatní jsme si uvědomili, napřed jen nesměle, že v tom čtyřicátém devátém to teda byla ale bomba.

Rozvíjela se na rovině ...

...i v horských stěnách (zde, pravda, poněkud velmi opatrně),

zkoušela to v horku ...

... i v kurevský zimě, ...

do kopce i

 s kopce,

... pod kontrolou, zda neloká příliš ...

i bedlivě sledujíc, zda nešvindlují ostatní a neberou si i omáčku.

Když právě měla pocit, že její osobnost rozvinutá je tak akorát, kde se vzal tu se vzal, přinachomýtl se Milen a bylo zase vymalováno. A to tak že už snad na furt.




Gabrovan zavedl přísný režim. Žádné nabízení rumu po celém vagóně nebylo nadále tolerováno. Napřed se musíš naučit pořádně vařit kebaby i jiné dobrůtky (zde nutno potvrdit, že to zvládla rychle a dobře). Ale V. věděla co dělá, malý pramínek i velkou skálu podemele a za chvíli byl z Milena úplně jiný člověk. Ostatně to, co ho čeká, měl v manželské smlouvě černé na bílém. (Teď si uvědomuji, že jako garanti hrubě zanedbáváme kontrolní činnost. Zejména péřovou bederní roušku bych rád zase viděl v akci. Anebo raději ne...vzpomínky jsou za těch dvacet let ještě dostatečně živé).

pokračování

                                                                           fotky