Vera60

Ani svatba s Gabrovanem nemusí nutně znamenat konec všeho. Nakonec musela ze svých pevných zásad ustoupit obě postižená individua a jak se naštěstí ukázalo, tím správným směrem. Ono to ostatně ani jinak nešlo, smlouva je přece smlouva, to není cár papíru. Takže V. se naučila vařit jihoslovanské speciality, Milen potlačil svůj odpor k fernetu a ve sloučených rodinách nastal dynamický rozvoj všech a všeho. Pravda, nebylo to vždy snadné. Tak třeba Milenova neznalost účinků fernetu byla donebevolající, jinak by vůbec nemohl vypustit tu známou hlášku o V. oteklé z chlastu. Nejenže to po půl litru této lihoviny není ani u začátečníka teoreticky možné, natož pak u mnohem zkušenější Věry. Je tedy faktem, že oteklá byla, a že odlišit delirium od senné rýmy může pro inženýra, navíc skoro abstinenta, být nad rámec běžných znalostí, ale i tak... Dnes je už samozřejmě Milen dál a podobných záměn se nedopouští.

Tuto dobu, plnou nadšení, nadějí a využitých i zmařených šancí, kdy jsme byli plní síly a elánu, pomalu vystřídala práce makačka, přesčasy, nasranost i úspěchy, odpovědnost a starosti. Do toho se rodila vnoučata a místo na horách se potkáváme tu na padesátinách, tu na šedesátinách a prý i nějaké osmdesátiny již byly. Ještě že těch pohřbů je tak málo, ťuky ťuk. Takže jen pár připomenutí ze života naší Věrky

Pokud máte pocit, že na obrázku Věrka není, tak se mýlíte, neboť je v tom zasypaném stanu vpravo, a raději ani nevylezla. (Z výstupu na Velkého Benátčana čili Grossvenedigera

Švýcarsko, Bernské Alpy, září 1992. První výprava do velehor. Věrka ještě není oteklá, ani naše obličeje nejsou spálené.
Obojí se změnilo již druhý den po výstupu na Oberaarjoch Ht. Švýcaři z nás museli mít plezír.

Bernské Alpy 1992. Věrka se nechce fotit, neb je pěkně oteklá, dle Milena z chlastu. (Oteklí jsme byli všichni, on krém s faktorem 2 na ledovci moc nefunguje a kapitalismus k nám ještě zcela nepronikl v té době. Věra však napuchla docela spektakulárně, což, jak se ukázalo o rok později skoro fatálně, byla dost nepříjemná alergie na alpskou květenu a možná i na hory vůbec, neb od té doby s námi do hor jezdit odmítá).

Na Rezavém mužíčkovi 2001

Jedovnice 2002

Po pálení čarodějnic v Bílovicích 2002

Eva - narozeniny v Bílovicích 2003

Bílovice - pálení čaodějnic 2004

2004 - V. zahajuje zkušební jízdou provoz na První Bílovické lanovce-pozemní

RM 2004 - Věra ve finiši poráží mladou kunu

U této fotky z Přemečkových padesátin mám titulek "Rozdejchá Věrka ty kůže?".
Nevíte někdo, o čem šla tehdy řeč?

Další čarodějnice v Bílovicích, tentokrát 2005

2006 - Věrka se zjevně pustila do výchovy mé dcery

2007 - Záchrana aviatika hlídkou pobřežní stráže

2007 - V. a Seb

2008 - President a jeho ministryně

2009 - tady ještě slaví Jardovy šedesátiny, ale i její čas se nachyluje

Tím se vlastně plynule dostáváme k jadérku věci, nezvratitelnému faktu, že i naší Věrce už odbilo šedesát, čímž se z ní definitivně stala stará bába a to je nutno OSLAVIT, neb se to nebude opakovat