předešlá strana

začátek

Celý ten krásný provensálský kraj žije jenom světlem. A. Daudet

Říká se, že dřevo zahřeje třikrát: poprvé při kácení, podruhé při řezání a štípání a nakonec v kamnech. S cestováním se to má podobně, tedy pokud si nezaplatíte last minute zájezd s cestovkou. Nejprve nastává fáze plánování a vybírání tras a míst - to jsou asi nejpříjemnější chvíle. Se samotnou cestou je to složitější. Může se vydařit, ale také mohou přijít různé potíže - znáte ty zákony pana Murphyho.  Naštěstí většina cestovatelů (nejsme přece žádní turisti, že!) se v pořádku vrátí a tak začíná  závěrečná fáze, jejíž délka je omezena pouze pamětí cestovatele a ochotou jeho okolí poslouchat, jak si kde užíval a jaké bylo všechno skvělé. Tato etapa se úspěšně završí teprve tehdy, až všem ukáže stovky fotek (a až cestovatel zjistí, že už si nepamatuje, co na které vlastně je). Ani v našem případě to neprobíhalo jinak. Jen ty nehody se nám kupodivu vyhýbaly, z čehož (podle zákonů prof. M.) vyplývá, že nějaká katastrofa se na nás teprve chystá.

Takže - proč právě Provence? To by mohlo být na dlouhé povídání. Rozhodoval jsem se mezi Francíí a Itálií. Ve Francii mě lákala Provence, v Itálii zase Toskánsko. I když italskou renesanci obdivuji a vidět znovu Michelangelova díla mě lákalo velmi,  Francie nakonec zvítězila. Toskánsko je asi lepší navštívit na jaře, ale především -  už od mládí pro mě Francie byla kouzelná  země bohémských malířů a básníků, šlechetných a neohrožených mušketýrů, hrdinů Julese Verna, Zvonokosů, Aznavoura, Brela a Edit Piaf a skvělých filmů ze šedesátých a sedmdesátých let. A to nepočítám rozmanitost a proslulost francouzské kuchyně, francouzských sýrů a vín. K tomu si přidejte knihy M. Horníčka o Provence, cypřiše V. Gogha a v neposlední řadě i touhu zjistit, zda existuje něco jako francouzský duch čili esprit.

Když jsem Zuzce navrhl jako cíl Provence, řekla jen "Ano, ano!". Namlouvám si, že její radostný souhlas vyplýval z její důvěry v neomylnost mého rozhodnutí nebo dokonce snad  z její poslušnosti (ale to jen na malý okamžik, tomu jistě nevěříte ani vy, ani já), v hloubi duše se však bojím, že v tu chvíli věděla o krásách Provence víc, než by jeden čekal. Taky je možná, dokonce pravděpodobné, že jen chtěla nechat odpovědnost na mně.

Vyslovením kouzelného slova Provence znamenal začátek naší cesty. Neboť cesta nezačíná vykročením, ale úmyslem vydat se na cestu. Nyní bylo třeba vyřešit důležitou otázku, a to s kým. Zuzka byla jasná, teď to chtělo ještě někoho. Chcete-li si na cestě užívat spousty legrace, vyhněte se cestování jen se ženou. Neboť k legraci je zapotřebí vtipu a ten vyžaduje jasnou mysl a soustředění. Když cestujete s mladou krásnou milenkou, váš rozum je zastřen láskou, žárlivostí a obavami, abyste nevypadli z role šarmantního pána. Když jedete se zákonnou polovičkou, musíte se starat a myslet na spoustu jiných věcí a nějaká legrace vás ani nenapadne. Netvrdím, že byste se nemohli dobře bavit  a užívat si, to rozhodně ne. Ale nebude to žádná sranda.

Všimněte si, že v každém slušném cestopise spolu jedou vždy tři muži - namátkou Tři muži ve člunu, nebo třeba Cesta do Měsíce (po níž se Apollo už jen opičilo). Ne že by to byla legrace vždy, ale ve dvou to není legrace nikdy. Chechtali se snad Vinnetou s Old Shatterhandem? Nejméně srandy ovšem je, když cestujete sám. Na druhé straně  je samota, byť i krátká, povznášející a duši léčící. Nikdo vás nehoní, do ničeho nekecá a neruší vás v myšlenkách na věci vyšší a vznešené. Poustevníci na to přišli už dávno. Avšak žádný z mých kamarádů se k nám nechtěl přidat, a odmítl i  Alešek. Snad  jsme pro něho moc staří nebo měl fakt moc učení. V každém případě nevěděl, o co přichází a jakému stresu nás vystavuje.

Jak  jsem začal shánět konkrétní informace, zjistil jsem, že míst, která stojí za pozornost, je v Provence tolik, že nějaké velké plánování nemá valný smysl. Postačí jen se dívat kolem sebe a nasávat dojmy. Tento odhad se ukázal jako velmi rozumný (plánoval jsem, jak jinak, já). Při omezené délce naší dovolené a kondici by se všechno stihnout stejně nedalo. I když jsem samozřejmě měl vybráno několik zajímavých míst, základní cestovní instrukce byla prosté: nespěchat a nehonit se, každý den ochutnat v klidu kus sýra a vypít láhev vína a nasávat genia loci.

Jestli někoho zajímají praktické aspekty, nechť koukne sem.

další strana

nahoru