předešlá strana

začátek

Start!

Po dlouhém připravování a balení (jak mohou být ženy tak nepraktické!) konečně vyrážíme. Cesta začíná překvapivě dobře - vyjet se zpožděním jen 30 minut oproti plánu se nám ještě nikdy nepodařilo. Jedeme přes Rakousko známou cestou na Salcburk a pak dál na Mnichov. Počasí nijaké, dálnice nudná. Zuzka se nás pokouší naučit trochu francouzsky, ale zcela marně, asi má špatnou příručku. Zvládám si zapamatovat jen pár číslovek, a i ty pouze proto, že se jimi označují základní šermířské kryty, které jsem se kdysi dva roky velmi neúspěšně pokoušel naučit.

Průjezd Mnichovem je nebývale plynulý, Zuzka naviguje zdatně. Odbočujeme na Bodamské jezero a kolem něj na Freiburg, večer zde chceme někde přespat. Poprchává a mlhy ve Schwarzwaldu vypadají skutečně romanticky. Je po sezoně a  na hlavní silnici kupodivu žádné pensiony nejsou. Nakonec odbočujeme naslepo do jakési dědinky. Titisee, jak se vesnička jmenuje, je sice plná hotýlků, ale vypadá dost opuštěně. Jeden neurvalý stařík, na jehož pension troufale zvoním, mě odbyl, že on bude zítra vyspávat a na hosty není zvědavý.

Po dvou dalších pokusech a objetí celého Titisee se chytáme v domku vedle toho neurvalce u velmi příjemné paní. Osobně mám tenhle druh německých pensiónků moc rád, ale nejsem nadšen, když v nich spí Zuzka. Nemohu se zbavit dojmu, že by taky chtěla doma tak velkou koupelnu s červenými a bílými osuškami a tak lesklé kachličky a tak příjemnou postel a taky tak velkou televizi a - že budu muset asi doma vymalovat (a taky že jo!).

Ráno paní  nabídla skvělou snídani, po níž hned balíme a směřujeme na Mulhouse. Že už jsme ve Francii zjišťujeme až podle policajtů, resp. jejich čepic, a taky podle mýta, které musíme zaplatit hned za hranicemi. Po dálnici jedeme až do Besanconu. Zde sjíždíme na silnici do Poligny a  po ní jedeme směr Lyon. Konečně vidíme Francii. Krajina Francké Jury je moc  pěkná a dlouhými stinnými alejemi platanů se příjemně jede. Probíhá zde právě vinobraní a nám začíná dovolená. Dáváme si řízek.

Před Lyonem najíždíme opět na dálnici a pokračujeme rychle na Montelimar ke kaňonu l'Ardeche. V St. Martin jsme až za tmy. Najít pension se nedaří a tak končíme v hotelu, docela pohodlném a stylovém. Po večeři ještě z brněnských zdrojů naplňujeme základní strategický záměr této dovolené - víno a sýry. Beaujolais 2002 s krásnou jiskrou a arómatem malin a černého rybízu. K tomu dva druhy kozího sýra. První šedě plesnivý, mohutně smrdutý, ovšem vynikající chuti. Druhý spíše syrečkovité konzistence i vzhledu, ovšem vůní i chutí zcela jiný. Pěkně to začalo...

další strana

nahoru