předešlá strana

začátek

Gorges de l'Ardeche

Ráno se budíme ještě za tmy, proti Brnu je to tady nějaké posunuté. Je nutno likvidovat zásoby jídla a proto snídáme z vlastního. Nato vyrážíme ke kaňonu l´Ardeche, známého hlavně skalním mostem Pont l'Arc. Po silnici, která se kroutí nad kaňonem, se motají motorkáři a cyklisté. Zastavujeme na každé vyhlídce a kocháme se pohledy do hloubky kaňonu. Vlastní kaňon je vyhlouben v náhorní planině, docela rovné, jak se nám zdá, a porostlé lesy nebo spíše křovinami. Říčka tekoucí kaňonem nám moc divoká nepřipadá a asi ani není, když ji na kánoích sjíždějí i začátečníci.

Zajíždíme do Vallon-Pont-du´Arc, malého městečka na začátku kaňonu, z něhož startují všechny projížďky na kánoích. Teď tu skoro žádní turisté nejsou, ale podle stohů lodí na břehu zde v sezoně musí být nedýchatelno. Nyní je ale většina restaurací zavřená, kupujeme alespoň croissanty (je neděle). Procházíme spoustou krásných zákoutí a uliček a taky bleším trhem. Pokud potřebujete razidlo na lístky do vlaku, barograf, přenosný záchod, hoblík macek nebo hadrovou panu, tak tady to koupíte. Je tu také jeden Frantík, prodávající kozí sýr. Prohlížím si ho opatrně po větru. Vypadá, že s kozami i spává, sýr však má docela lákavý. Přesto mi nebylo dovoleno jej koupit. Už v této dědince narážíme ne pěkné starobylé domečky s malebnými okénky a dveřmi, které potom fotíme celý zbytek dovolené. 

Jdeme s croissanty a koupenými hrozny na plage čili pláž ke skalnímu mostu. Piknikuje tu dost francouzských rodinek s dětmi a motají se mi do fotografování zdejší atrakce.

Pont du'Arc

Po obědě  vyrážíme dál, přes Bagnols do Beaucaire a Tarasconu. Známý Pont du Garde míjíme - nakonec se sem ale vrátíme na zpáteční cestě, což ještě nevíme. Tarascon vypadá hodně zajímavě, přímo si říká o zastávku, ale musíme dojet dál a tak ho opouštíme. V S. Remy, kde jsou proslulé římské ruiny, je dnes pouť a vesnička je plná hostů a kolotočů. Rychle pryč. Přejíždíme nevýrazné sedlo a najednou jsme v jiném světě - v Alpičkách. Projíždíme bez zastávky les Baux, skalní pevnost na kopci, dnes v neděli plnou turistů. Sem půjdeme zítra, to má čas.

Teď je nutno najít nocleh. Výběr není moc velký, není to turistický kraj, zájezdy sem jen zajedou a hned zase odjedou. U první cedulky proto odbočujeme ze silnice a po pár set metrech, když už nevěříme, že tu něco je, nacházíme dům v nádherné zahradě. Ta zahrada asi rozhodla a i když to je drahé, zůstáváme. Jsme tu sami, jen s dcerou majitelky. Chvíli se ještě procházíme v podvečerním slunci po zahradě okolo bazénu a obdivujeme stromy, z nichž nedokážeme pojmenovat ani jeden. Třeba tohle cosi by mohlo být smrk, ovšem to by musely smrku růst šišky nahoru.

K večeři Bordeaux 2002, které jsem koupil cestou. Tmavě rudé, velmi suché a mně chutná mnohem více, než příliš lehké včerejší Beaujolais. Pokud se sýra týká, zde se stala chyba, v neděli mají frantíci všude zavřeno. Musely to zachraňovat Sedlčany - hermelín a vltavín také nebyly špatné.

další strana

nahoru