V Aix dochází ke krizi navigace  - teprve napotřetí se to podařilo, ovšem za cenu italské finty (naštěstí to pro Francouze nebylo moc velké překvapení a zabrzdili včas). Ostatně, i oni, co se řízení týká, jsou velcí umělci, jak prokázal jeden mladík na motorce, který se pokusil projet skulinou mezi námi a vedlejším mercedesem. Už to skoro měl, ale zapomněl, že veze širokou krabici a moc se divil, že nás nějak nemůže předjet, ať přidává plyn sebe víc. Naštěstí zrcátka vydržela.

 Cestou na jih se krajina stále měnila. Oliv ubývalo a naopak přibývalo vinic. V říjnu je ještě příjemné teplo a už žádné vedro. Za Aix jsme koupili bagety a ovoce a v horách kousek dál dojedli zásoby sýra (ještě českého). Jak jsme se blížili k moři, byla krajina stále hornatější a vesničky stále stísněnější a namačkané na kopcích. Borové a piniové háje, které vystřídaly olivy, byly nějak zdevastované, snad od požárů. Zuzka trvala na tom, že musí vidět moře, tak jsme před Toulonem najeli na dálnici  a tentokrát bez kufrování projeli tímto městem s velkými loděnicemi. Stočili jsme se na Hyeres a odtud na le Lavandou, na ty pravé Plage de la Riviere.

Naštěstí zde nebyli žádní naháči s vřískajícími dětmi a otylými tchýněmi, jen pár anglických byznysmenů se škaredými manželkami, které sem přivezl jejich francouzský partner, aby si taky užili moře. Ani si nesundali polobotky.

Pokračovali jsme tou nejužší a nejklikatější cestou podél pobřeží. Okolo jsou vinice obklopující velké statky či spíše zámečky. Nabízejí zde víno, ale podle značek aut stojících před statky jsme došli k přesvědčení, že náš sortiment zde nevedou a když už, tak minimální množství lahví ke koupi se počítá na veletucty. Kromě toho, my už jsme si víno koupili.

Chvíli ještě jedeme po silničce okolo moře, lemované hotely a hotýlky. V jednom z těch menších se nakonec zastavujeme na noc. Stojí na strmém srázu na mořem, bludiště pokojíků - zedníkům asi někdo zatajil, že existuje něco jako pravý úhel. Náš pokoj má terasu s výhledem na moře, stíněnou stromy a keři s velkými květy. Kde to jsme vlastně nevíme, v pásu hotelů, serpentin, palem a promenád se nám nějak nedaří se orientovat. Dojmů je příliš a vše se slévá - dnes toho prostě bylo moc. Chce to vystoupit z auta a procházet se pěšky - na to je člověk stavěný.