Další zastávkou byla vesnice Cotignac. Byla malebná už shora, když jsme k ní přijížděli. Cotignac je ukrytá pod mohutnou skálou, v níž jsou vytesány schody a jeskyně. Hodnou chvíli jsme fotografovali shora její střechy, které se tak odlišují od naších strohých geometrických konstrukcí.

Ani zblízka, když jsme se v Cotignac procházeli, nás nezklamala a našli jsme tu řadu pěkných zákoutí. Hlavní náměstí bylo stíněné starými platany, turistů už bylo málo a v hospůdkách teď posedávali během siesty místní. Ten způsob siesty se mi vůbec velmi líbil. I my jsme si zde zašli na oběd. Dal jsem si rybu s pikantní omáčkou a nebyl jsem zklamán. Musím potvrdit, že Francouzi jsou skutečně dobří kuchaři. Nejsympatičtější je ale jejich zvyk jíst v poklidu, nespěchat jako v naších závodkách.

Po vychutnání siesty po dobrém obědě  jsme ještě popojeli do Entrecasteaux.  Cestou jsme párkrát zastavili a fotili vinice, jejichž barvy v nízkém slunci byly velmi působivé. Entrecasteaux nás nezklamala. Už to její jméno, které zní tak francouzsky, dávalo záruku, že uvidíme pravou starobylou provensálskou vesničku. Vesnička je skutečně malá, ale s velkým a dobře udržovaným zámkem. Nakoupili jsme zde víno, bagetu a sýr a chtěli ještě poslat nějaké pohledy. Potíž je v tom, že známky se prodávají jen na poště.

 Našli jsme poštu, přirozeně zavřenou, ale také jsme narazili na partu hrající petangue. Jejich věk byl, jak to kulantně napsat, někde mezi důchodem a smrtí, ale spíš to druhé. Sedli jsme si na lavičku, otevřeli vrcholový kompot, neboť toto byl vrchol dne, a pozorovali jsme je asi hodinu. Jejich hra nás zaujala. Docela to uměli, koule se jim vždy nakupily okolo košonka a co chvíli museli měřit metrem výsledky. A taky to nasazení, jak to prožívali. Hráli nejen chlapi, ale i ženské a rozhodně se nebyly o nic horší. Vrcholem byla ale stará babka, která posedávala opodál na lavce. Když na ní přišla řada, dobelhala se s hůlkou na čáru, nechala si podat kouli, opřela se o hůlku a pak to hodila  jako starý profesionál.  Přitom na košonka snad ani nemohla se svými skly dohlédnout.