Dnes je sobota, zataženo a chladno. Snídáme s mladým párem, který si sem vyjel i s malým kojencem na víkend. Asi už to doma nešlo s tchýní vydržet. Máme bagety a marmeládu z bílých a červených blum.

V sobotu je v Aups trh. Několik trhů avizovaných v průvodci v různých vesnicích se nekonalo a tak si tento nechceme nechat ujít. Jsme překvapeni jeho rozsahem i sortimentem na stáncích.  Kromě vína, kterého je na prodej kupodivu dost málo na to, že jsme ve vinném kraji, je tu hodně zeleniny, ryby (hodně ryb), mušle (hodně mušlí), škeble, raci a ráčci v několika provedeních, figurky z opuky (některé hezké, jiné hrozné), keramika teple žlutá a také kombinace s modrou a oranžovou, vařečky z olivového dřeva, fíky, olivy zelené, hnědé, černé, česnekové i slané, med, kaštany, nugát, olej, nože a nůžky, kabelky, ponožky, květiny, maso, salámy, klobásy, oříšky, šátky a šaty, sýry a chleba, mnoho druhů chleba a sýrů, až oči i chutě přecházejí, a to vše bez Vietnamců.

Někteří prodavači si to vychutnávají a prodávají jako o život. Jedním z nejzajímavějších je stánek s kořením. Mají nejen všechny druhy, které známe a jsme schopni si na ně vzpomenout, ale ještě asi dvakrát tolik těch, které neznáme. Taky zde mají mýdlo na sto způsobů, doma dělané a krásně voňavé. Ukázalo se, že i ten kus šedého kamenného patníku, zjevně sloužící k zabezpečení stánku před větrem, je vlastně voňavé mýdlo. Zuzka i já fotíme trhovce i jejich zboží, ale vůně fotografie zachytit nedokáže. Pak už i my nakupujeme dárky: víno růžové a červené, sýry kozí řádně plesnivé, jeden sýr balený v listech eukalyptu (hodně drahý, ale jak se ukázalo v Brně, hoooodně dobrý), další sýry, kaštany, fíky, olivy, ponožky ... a taky bagetu a chleba na oběd.

Zbytek dne jsme prolenošili u bazénu ve stínu a pak šli ještě na krátkou procházku do města. Aups má velmi úzké středověké uličky, domy se kácejí a podpírají se jeden o druhý. Nepořádek po trhu je už uklizen a náměstí vypadá prázdně. Jen okolo kašny se houfují chlapi v zelených bundách, na něž mají navlečené reflexní vesty, aby se nepostříleli navzájem. Je totiž sezona divočáků a lov patří k místním radostem. Každý má flintu, psa nebo párek psů a terénní džíp. Vypadají tak trochu jako parta cestářů v maskáčích.