předešlá strana |
 |
 |
 |
 začátek |
Mountfuron
Je neděle a my odjíždíme z Aups. Volíme opět boční cesty, po D9 a D30 do Regusse, Montmeyan, La Verdiere a po D554 na Ginasservis. U Manosque křižujeme dálnici a po D907 pokračujeme směrem k Rousssillonu. Silnice jsou skoro prázdné, jen v horách potkáváme kolonu veteránů a v lese stojí auta lovců, kteří na sebe pokřikují, aby zjistili, kolik jich v noci padlo.
Vesničky jsou zde opět natlačené na kopcích a chtělo by se u každé zastavit, ale to bychom museli mít dovolené ještě měsíc. Ale když na kopci vidíme stát větrný mlýn, tak k němu zajíždíme. Výhled do krajiny je odsud nádherný, ale fouká zde silný vítr a tak těch pár turistů rychle prchá na oběd do blízké vesničky Mountfuron. Mlýn je zachovalý a kdyby nebyl rotor uvázaný lanem, určitě by se krásně točil. Mám chuť lano odvázat, ale kdo ví, co by se mohlo v mlýně semlít a jak bych ho pak zastavil. Ostatně jistý Španěl to zkoušel a jak dopadl! (Pro ty, kdo to neví: natloukl se, ale proslavil).
V Roussillonu
je největší atrakcí okr. Už cestou sem byla půda nezvykle červená a skály, okolo
kterých jsme jeli, byly také zvláštní. Okr se tu vyráběl a zásoboval odtud nejen celou Evropu,
ale vyvážel se i do zámoří. Továrna na okr byla vlastně velká
manufaktura,
rozprostřená na svahu v lese (jenž tam dřív možná nebyl). Soustavou kanálků a
bazénku protékala voda s pískem a okrem a postupně se dekantací odděloval napřed
písek a potom různé odstíny okru. Ty se nejprve vysušily, potom vypálily a
nakonec rozemlely na prach a přesály. Teprve vypálením při různých teplotách se
dosáhlo správných odstínů okru (dodávali jich prý sedmnáct). To vše jsme se dověděli
za poloviční vstupné, neboť jsme nemuseli platit za odborný výklad prováděný
francouzsky, jemuž jsme už od pohledu nerozuměli. Zajímavé - zde se za blbost neplatí.
Domy v Roussillonu jsou všechny
nalíčeny na okrovo, každý jiným odstínem a vypadají trochu jako divadelní
dekorace. Všechny barvy jsou ovšem naprosto přirozené, žádné německé anilínky,
které nyní tak przní náš venkov, o městech ani nemluvě. Turisté to milují a protože byla neděle, bylo zde docela plno. V
centru Roussillonu je důl na okr, takové miniaturní
Colorado, dnes už se
c něm
ovšem netěží okr, ale eura turistů. My jsme se dopustili té chyby, že jsme sem
přišli pozdě odpoledne a do dolu už nesvítilo slunce, takže barvy nebyly
patřičně
výrazné.
Z turisty přeplněného Roussillonu (Taky vám vadí tlačit se na chodníku se školním výletem? Tak si představte, že ten výlet je tvořen třiceti malými černoušky, z nichž každý má zmrzlinu, od níž je pořádně zaflákaný, ječí na sebe řečí, které naštěstí nerozumíte, a víří oblaka okrového prachu. Tady někde musí být kořeny inspirace Agathy Christie, když se pustila do vraždění svých deseti černoušků.) jsme tedy utekli do velmi snobského (jak praví každý průvodce) Gordes. Už zdálky vypadalo (nebo vypadaly?) G. krásně a malebně, ale přišel mrak a magické odpolední slunko bylo pryč. Fotit nešlo a tak jedeme dál, hledat nocleh. Zítra se sem vrátíme.
Jako na potvoru v okolí žádný pension nevidíme. Jedeme až skoro do Cavaillonu a stále nic, teprve v poslední vesničce před městem, v Robion, je cedulka. Přijíždíme k bráně a vybíhá chlapík v kraťasech a spustí na nás perfektní angličtinou. Rychle se domlouváme na nocleh. Spíme v pokoji "Sun set", který je laděn do teple oranžové včetně výzdoby vlastnoručními oleji pána domu z kalifornské pouště. K večeři otvíráme obligátní láhev červeného, je dobré, ale bez výrazného akcentu. Však jsme ho taky dostali jako návdavek k našemu nákupu vína do Brna. K tomu dva druhy kozího sýru, jeden obalovaný v bylinkách je spíše krémový a ten druhý tužší, s plesnivou kůrkou, je příjemně pikantní.
Ukazuje se, že Serge (tak se ten dobrý muž jmenuje) je doktor, vlastně kombinace neurobiolog, který pracuje ve Švýcarsku pro nějaký farmaceutický koncern. Už toho měl ale dost, zatoužil po změně a tak opustil Basel a s několika kamarády založil v Kalifornii firmu, zabývající se základním výzkumem chemických procesů v mozku a jejich matematickým modelováním. Takže teď pracuje doma, pokud se zrovna nestará o hosty místo své ženy, která je zdravotní sestra a stará se o nemocnou matku kdesi. Povídáme si o politice, záhadách mozku a spoustě dalších věcí dlouho do večera. Kromě jiného od něj dostáváme několik užitečných tipů na zítřejší program.
 další strana |
nahoru |
|
|
|