|
Motto:
Chceš-li se zasněženou plání prohánět rychlostí expresního
vlaku,
Krkonoše
- Kuprovka
22. - 27.2. 2011
Úterý
Je to k neuvěření,
Nasedli jsme si tedy do vlečňáku a rolba vyrazila jak splašená. Po chvíli se zazačala drápat do kopce a na nás se sesypaly batohy a dvě bečky piva a nemilosrdně nás tlačily na dveře. Otevřít je, vystřelíme jak špunt ze šampusu. Ještě že jsme s sebou měli ministryni logistiky, co je expert taky přes bublinky. Na boudě už čekal děda Míla s dvéřovkou (milý zvyk!) a než jsme se stačili vybalit, paní domácí nosila na stůl výbornou večeři, což ji ostatně vydrželo celý týden. A protože pan domácí se staral o pípu, večer neměl chybu, zejména když se paní domácí seznámila s přípravou veselých tácků, v kterémžto oboru se neustále zdokonalovala, k čemuž ovšem měla celý týden příležitostí více než dost. Malá vložka informativní: Organizátor Přema absentoval, což vzbudilo podivná tušení. Napřed se ukázalo, že zálohu na ubytování někde zašantročil - to mu ovšem neprojde. Druhá teorie byla, že objednal nocleh v nějaké barabizně a bojí se jet s námi. OPAK SE UKÁZAL PRAVDOU. Kuprovka byla velmi příhodně vybavená, vše fungovalo, kuchyně super, pivo v hojném množství, ale hlavně příjemní domácí se nám postarali o skvělý týden.
Středa
Ráno mráz
-19°C, ale než jsme posnídali a namazali (lyže!), oteplilo se na
snasitelných -10°C.
Návrat přes Liščí horu jsme již ve včerním soumraku zakončil parádním sjezdem plání v prašanu, v němž jsme kroužili oblouky, obloučky i kristiánky, a došlo i na styl telemarský, sem tam i pádem proložený. Večer byla ochutnávka ryzlinků. Sešlo se jich sedm, jeden byl dost slabý, ostatní průměrné. O zábavu se staral sommelliere Růža, který vzorky odborně chladil a přinášel. Jistě nikoho nepřekvapí, že místo dveří vedle baru zvolil dobrodružnou cestu přes sklep. Když klapal posedmé po schodech, paní domácí mu raději zamkla.Růže ovšem dokázal svými serpentinami se vzorky zpomalit ochutnávku natolik, že pod stůl ulehl jen Rades, vymlouvaje se na záda.
Čtvrtek Ráno opět mráz -16°C, ale ani trošku nefouká a je dokonalé azuro. Jde na se Sněžku. Přemrzlý sníh, modrý bezva drží a jede to i s kopce. Sjezd na Luční od kapličky jsem si opravdu vychutnal. Avšak nechval dne před večerem, vysoko létá, nízko padá, kdo se směje naposledy - tušíte správně. Deset metrů před chatou jsem brnkl vnější hranou o hroudu a hodil takového tygra, jako ještě nikdy.Rána do hlavy, napřed o led, pak batohem do hlavy ještě jednou a znovu o led. Naštěstí se nic nezlomilo*), i krve bylo jen málo. Dotápal jsem do jídelny, neb brýle byly usazeny poněkud mimo mých očí a nějak divně zasněžené - to jsem ostatně byl celý - a rychle se vyléčil pivem, polívkou a ještě čímsi dobrým, nejspíš rumem.Tady nás také našel Brácha, který si nenechal vymluvit Sněžku. My jsme raději jeli na Slonecznik a pěkně se povozili po pláních. Večer dlouhá diskuse s panem domácím o tajích skákání a běhání, v čemž on je mistrem, a sportovním zákulisí vůbec (viz google Zbyněk Pánek).
* To nebyla tak úplně pravda. Jak jsem zjistil později, obstarožní Sigma se poněkud vychýlila a rozhodla se přestat zaostřovat a vlastně fungovat jinak než jako těžítko. A že už přežila pádů!
|
|
Pátek Ráno jen -9°C, nějak se otepluje. Každý lyžař ví, že třetí je krizový. Přes veškerou snahu zbytečně nesjíždět a neztrácet výšku nás pivočáry polapily a dovedli do Špindlu. Klesli jsme tak hluboko, že vrcholový kompot musel být servírován v údolí. Naštěstí oběd byl chutný, teplý a výživný. Zpět přes Klínovku domů. Večer degustace odrůdy Frankovka. Vzorky vyrovnané a dobré tak povzbudily některé degustátory, že provedli v baru následný rozstřel. Ještě po ránu měli divně bledé xichty, Růže se té ne-barvy nezbavil ani po obědě.
Sobota Ráno jen -6°C, jde se na dlouhý výlet. Velí Brácha. Brácha vypadá, aniž bych ho tedy chtěl urazit, jako normální člověk. Jakmile však má v ruce mapu, chová se jako kokot. Tohle alespoň tvrdí Rades, který ho z nás zná nejlépe (a taky na Bráchově trase nejvíc mraščí). Tenhle člověk naplánoval, že objedeme nejen Černou, ale i Světlou horu, což jsme také provedli. Zpočátku šlo vše hladce. Dokonce jsme minuli Lesní a stavili se až na Kolínské. Růža byl sice v obličeji barvy víceméně bezbarvé, ale cesta se mu zjevně zamlouvala. Zejména si liboval pohodu vyfrézované stopy, přestože zásadně jezdil vedle ní, podle vlastních slov ...vlaji za doktorem jako ocas plnokrevného hřebce, jejichž pravdivost mohu do puntíku potvrdit. Ale jinak to nemělo chybu - vánek nezafoukal, na slunku bylo docela teplo a v nižších partiích už stopa pěkně měkla a jelo to ještě rychleji. (Jen Rades naříkal, že moc klesáme, a taky že jo - Bráchových 50 metrů trvalo asi kilometr a půl a měřilo nejmíň metrů dvěstě). Na romantickém místě s vyhlídkou na Sněžku a celý hřeben jsme zdegustovali můj vyřazený příspěvek do ochutnávky rýňáků. A chutnal výborně, i v porovnání s ryzlinky.
Jediná další zastávka
tak byla na Pardubické, kde obsluhoval vrchní vzhledu Quasimodovského, již
značně upraven, ale
Večer bouřlivá diskuse nad Přemkovým mailem ohledně produktů (spíše virtuálních) prznění rasy, která se nakonec zvrhla v ošoupané téma kuřáků a jiných nepřátel společnosti, v níž zanikl zásadní terminologický problém odlišující produkt od křížence a jaký vztah to má s cuveé. Do toho se zapojili další levicoví i pravicoví intelektuálové, z čehož je, aniž bych někoho urazil, jasné, jaká asi ta úroveň diskuse byla. Řeknu hodně málo: Růža šel raději spát.
Neděle
Dole už není mlha, ale docela pěkně, a tak přece jen jdeme na krátkou procházku. Všechny vybrané hospody ale jak na potvoru mají zavřeno, takže nezbývá než domů, pane Berka, domů.
|
|
Lyž si řiď!
home fotky psejci Růžovy Pavlovy
|
ale
fakt všichni dojeli na místa srazu na čas a tak se stalo, že přesně v osm
večer jsme vystupovali na parkovišti ve Strážném. Druhé překvapení:
domluvená rolba tam už stála, stačilo nastoupit. Přišlo mi sice trochu
nestylové, prohánět se po Krkonoších v plechové krabici, na druhé straně
vyhlídka na dvě hodiny pochodování v mrazu okolo -15°C se dvěma batohy
potmě do kopce jak sviňa nebyla nijak lákavá.
Na
začátek jsme naplánovali kratší výlet na Černou horu po magistrále. Trasa
Lesní (pivo, polívka), Kolínská (zakázana, velký oblouk), Černá hora
(pivo), Kolínská (oblouk), Lyžařská (pivo, ale rychlé). Jarda nazůstal
dlužen své katastrofické pověsti a když už nedokázal poškodit sebe, hned
na magistrále zlomil Evě hůlku, což byla přirozeně její vina. Naštěstí
technická páska spraví i zlomenou nohu, natožpak hůlku. Jarda si tak
prodloužil výlet a odskočil si na parkoviště do Strážného pro náhradní. Je
to k neuvěření, ale ale až do konce už se mu nic dalšího, co by stálo za
řeč, nepřihodilo, což dávno nikdo nepamatuje. Naštěstí nemají Pánkovi
vířivku. 
pivo
ještě nosit stačil. Největší zájem ale budila blondýnka Eva, s níž chtěl tančit
skoro každý (kromě nás střízlivých). Domů jsme dojeli šťastně (jak
také jinak) a potmě (jako vždy).