Motto:  Chceš-li se zasněženou plání prohánět rychlostí  expresního vlaku,
namaž lyže tučnou rybou nebo dobře vyuzenou slaninou. 
Chceš-li běh svůj přibrzditi, zvlhči lyže vodou.
Nemáš-li zdroje přírodního, použij jiného, ano i vlastního.

 

Krkonoše - Kuprovka

22. - 27.2. 2011

home       fotky        fotky psejci

starší zimní Krkonoše

 

Úterý    Je to k neuvěření, Usměvavé tváře ještě netuší, že veškerý náklad se přesune ke veřím bez ohledu na to, že zde sedíme my!ale fakt všichni dojeli na místa srazu na čas a tak se stalo, že přesně v osm večer jsme vystupovali na parkovišti ve Strážném. Druhé překvapení: domluvená rolba tam už stála, stačilo nastoupit. Přišlo mi sice trochu nestylové, prohánět se po Krkonoších v plechové krabici, na druhé straně vyhlídka na dvě hodiny pochodování v mrazu okolo -15°C se dvěma batohy potmě do kopce jak sviňa nebyla nijak lákavá.

Nasedli jsme si tedy do vlečňáku a rolba vyrazila jak splašená. Po chvíli se zazačala drápat do kopce a na nás se sesypaly batohy a dvě bečky piva a nemilosrdně nás tlačily na dveře. Otevřít je, vystřelíme jak špunt ze šampusu. Ještě že jsme s sebou měli ministryni logistiky, co je expert taky přes bublinky.

Na boudě už čekal děda Míla s dvéřovkou (milý zvyk!) a než jsme se stačili vybalit, paní domácí nosila na stůl výbornou večeři, což ji ostatně vydrželo celý týden. A protože pan domácí se staral o pípu, večer neměl chybu, zejména když se paní domácí seznámila s přípravou veselých tácků, v kterémžto oboru se neustále zdokonalovala, k čemuž ovšem měla celý týden  příležitostí více než dost.

Malá vložka informativní: Organizátor Přema absentoval, což vzbudilo podivná tušení. Napřed se ukázalo, že zálohu na ubytování někde zašantročil - to mu ovšem neprojde. Druhá teorie byla, že objednal nocleh v nějaké barabizně a bojí se jet s námi. OPAK SE UKÁZAL PRAVDOU. Kuprovka byla velmi příhodně vybavená,  vše fungovalo, kuchyně super, pivo v hojném množství, ale hlavně příjemní domácí se nám postarali o skvělý týden.


(obrázek není z úterý, ale z  posledního dne, kdy jsme jako obvykle trochu zatměli na Liščí hoře. To rozmazané cosi je Eva)

Středa      Ráno mráz -19°C, ale než jsme posnídali a namazali (lyže!), oteplilo se na snasitelných -10°C. Na začátek jsme naplánovali kratší výlet na Černou horu po magistrále. Trasa Lesní (pivo, polívka), Kolínská (zakázana, velký oblouk), Černá hora (pivo), Kolínská (oblouk), Lyžařská (pivo, ale rychlé). Jarda nazůstal dlužen své katastrofické pověsti a když už nedokázal poškodit sebe, hned na magistrále zlomil Evě hůlku, což byla přirozeně její vina. Naštěstí technická páska spraví i zlomenou nohu, natožpak hůlku. Jarda si tak prodloužil výlet a odskočil si na parkoviště do Strážného pro náhradní. Je to k neuvěření, ale ale až do konce už se mu nic dalšího, co by stálo za řeč, nepřihodilo, což dávno nikdo nepamatuje. Naštěstí nemají Pánkovi vířivku.

Návrat přes Liščí horu jsme již ve včerním soumraku zakončil parádním sjezdem plání v prašanu, v němž jsme kroužili oblouky, obloučky i kristiánky, a došlo i na styl telemarský, sem tam i pádem proložený.

Večer byla ochutnávka ryzlinků. Sešlo se jich sedm, jeden byl dost slabý, ostatní průměrné. O zábavu se staral sommelliere Růža, který vzorky odborně chladil a přinášel. Jistě nikoho nepřekvapí, že místo dveří vedle baru zvolil dobrodružnou cestu přes sklep. Když klapal posedmé po schodech, paní domácí mu raději zamkla.Růže ovšem dokázal svými serpentinami se vzorky zpomalit ochutnávku natolik, že pod stůl ulehl jen Rades, vymlouvaje se na záda.

     

Tohle není výsledek nemírné degustace rýňáků, nýbrž rovnání křivé páteře ministra uvážlivého stárnutí
Ministr uvážlivého stárnutí si napravuje křivou páteř.
Neposlechl rady, aby pil rýňák střídavě oběma rukama.

Čtvrtek      Ráno opět mráz -16°C, ale ani trošku nefouká a je dokonalé azuro. Jde na se Sněžku. Přemrzlý sníh, modrý bezva drží a jede to i s kopce. Sjezd na Luční od kapličky jsem si opravdu vychutnal. Avšak nechval dne před večerem, vysoko létá, nízko padá, kdo se směje naposledy - tušíte správně. Deset metrů před chatou jsem brnkl vnější hranou o hroudu a hodil takového tygra, jako ještě nikdy.Rána do hlavy, napřed o led, pak batohem do hlavy ještě jednou a znovu o led. Naštěstí se nic nezlomilo*), i krve bylo jen málo. Dotápal jsem do jídelny, neb brýle byly usazeny poněkud mimo mých očí a nějak divně zasněžené - to jsem ostatně byl celý - a rychle se vyléčil pivem, polívkou a ještě čímsi dobrým, nejspíš rumem.Tady nás také našel Brácha, který si nenechal vymluvit Sněžku. My jsme raději jeli na Slonecznik a pěkně se povozili po pláních. Večer dlouhá diskuse s panem domácím o tajích skákání a běhání, v čemž on je mistrem, a sportovním zákulisí vůbec (viz google Zbyněk Pánek).

* To nebyla tak úplně pravda. Jak jsem zjistil později, obstarožní Sigma se poněkud vychýlila a rozhodla se přestat zaostřovat a vlastně fungovat jinak než jako těžítko. A že už přežila pádů!

 

Pátek      Ráno jen -9°C, nějak se otepluje. Každý lyžař ví, že třetí je krizový. Přes veškerou snahu zbytečně nesjíždět a neztrácet výšku nás pivočáry polapily a dovedli do Špindlu. Klesli jsme tak hluboko, že vrcholový kompot musel být servírován v údolí. Naštěstí oběd byl chutný, teplý a výživný. Zpět přes Klínovku domů. Večer degustace odrůdy Frankovka. Vzorky vyrovnané a dobré tak povzbudily některé degustátory, že provedli v baru následný rozstřel. Ještě po ránu měli divně bledé xichty, Růže se té ne-barvy nezbavil ani po obědě.

 

Sobota      Ráno jen -6°C, jde se na dlouhý výlet. Velí Brácha. Brácha vypadá, aniž bych ho tedy chtěl urazit, jako normální člověk. Jakmile však má v ruce mapu, chová se jako kokot. Tohle alespoň tvrdí Rades, který ho z nás zná nejlépe (a taky na Bráchově trase nejvíc mraščí). Tenhle člověk naplánoval, že objedeme nejen Černou, ale i Světlou horu, což jsme také provedli. Zpočátku šlo vše hladce. Dokonce jsme minuli Lesní a stavili se až na Kolínské. Růža byl sice v obličeji barvy víceméně bezbarvé, ale cesta se mu zjevně zamlouvala. Zejména si liboval pohodu vyfrézované stopy, přestože zásadně jezdil vedle ní, podle vlastních slov ...vlaji za doktorem jako ocas plnokrevného hřebce, jejichž pravdivost mohu do puntíku potvrdit. Ale jinak to nemělo chybu - vánek nezafoukal, na slunku bylo docela teplo a v nižších partiích už stopa pěkně měkla a jelo to ještě rychleji. (Jen Rades naříkal, že moc klesáme, a taky že jo - Bráchových 50 metrů trvalo asi kilometr a půl a měřilo nejmíň metrů dvěstě). Na romantickém místě s vyhlídkou na Sněžku a celý hřeben jsme zdegustovali můj vyřazený příspěvek do ochutnávky rýňáků. A chutnal výborně, i v porovnání s ryzlinky.

   

Jediná další zastávka tak byla na Pardubické, kde obsluhoval vrchní vzhledu Quasimodovského, již značně upraven, ale pivo ještě nosit stačil. Největší zájem ale budila blondýnka Eva, s níž chtěl tančit skoro každý (kromě nás střízlivých).  Domů jsme dojeli šťastně (jak také jinak) a potmě (jako vždy).

 

Večer bouřlivá diskuse nad Přemkovým mailem ohledně produktů (spíše virtuálních) prznění rasy, která se nakonec zvrhla v ošoupané téma kuřáků a jiných nepřátel společnosti, v níž zanikl zásadní terminologický problém odlišující produkt od křížence a jaký vztah to má s cuveé. Do toho se zapojili další levicoví i pravicoví intelektuálové, z čehož je, aniž bych někoho urazil, jasné, jaká asi ta úroveň diskuse byla. Řeknu hodně málo: Růža šel raději spát.

 

 

Neděle      Ráno mlha jak sviňa, jedem do Strážného. Batohy nám na skútru svezl hodný pan Pánek, takže žádné dobrodružství, žádný xicht zaplácnutý báglem do závěje. Cestou se jen motají pejskaři, kteří dokončují třídenní závody - viz fotky - a cíl mají zrovna u našeho auta (nebo jen kousek od něho). Ale jsou fakt nádherní, zvláště někteří. A všichni mají jazyky dvakrát delší než normální psi, barvy světle fialové.

Dole už není mlha, ale docela pěkně, a tak přece jen jdeme na krátkou procházku. Všechny vybrané hospody ale jak na potvoru mají zavřeno, takže nezbývá než domů, pane Berka, domů.

 

Lyž si řiď!

 

 

home         fotky        psejci       Růžovy    Pavlovy

Krkonoše 2010 - Jelenka

Jizerka 2009

Krkonoše 2008 - Lesní bouda

Krkonoše 2006 - Dvorská bouda