jenom fotky den první den druhý den třetí den čtvrtý den pátý 2001
Pátek, 24/10 00:00. Naprosto nevhodná doba pro cokoliv jiného kromě spánku, natož pro odjezd do dálek. Do Přemovy audiny jsme se i s batohy vešli nakonec čtyři - Jarda, Martina, Přema a já, i když dost natěsno.
Zasněžené auto, které jsme
potkali v Pisárkách, nás ještě nevarovalo, ale počáteční
optimismus nás přešel už kousek za hranicemi. St. Pölten
jsme v hustém sněžení skoro neviděli. Rakušané zřejmě
nevědí, že sněžit má až na Martina. Jediní, kteří to
věděli a zůstali proto v klidu, byli rakouští silničáři.
Radio hlasilo stále nové zácpy a havárie, někteří horlivci
si zkoušeli školu smyků už teď. Zatimco k dálnici jsme se
blížili místy až čtyřicetikilometrovou rychlostí, na
dálnici bylo možno zrychlit i na osmdesát. 
Jen mě značně vyděsilo auto z
opačného směru, které přeskočilo svodidla a usadilo se v
levém pruhu (v tom našem), ovšem setrvalo v protisměru.
Všechny zácpy byly naštěstí mimo naši trasu a za Brennerem již čekala slunná Itálie. Po několika krátkých zastávkách sjíždíme za Bolzanem z dálnice u Mezzocorony a po menším kufrování (však taky v průvodci píší, že zdálky by tam nikdo žádný kaňon nehledal, což fotka názorně dokazuje) jsme u nástupu do kaňonu Burrone.
Kolem
Mezzocorony dozrává víno, tedy mělo by, ale slunná Itálie
moc slunná není, na vrcholcích kopců je sníh a právě
přestalo pršet. Po noční cestě jsme jaksi zpomalení,
přesto se vydáváme do Burrone, i když zatím žádný kaňon
nevidíme, ačkoliv podle mapy a cedulek jsme přímo u jeho
ústí.
Výstup je strmý, ale vcelku
nenáročný. Kaňon úzký a hluboký, vodopády vysoké.
Pěkný výlet po dlouhé cestě.
Nahoře jsme dali vrcholový kompot, trochu jsme cestou i útočili, aniž bychom ovšem opomenuli obranu.
Na planině byla,
přesně podle průvodce, vesnička, kterou bychom tam nečekali.
Nebyla však otevřená žádná vhodná hospůdka. Naštěstí
tam byla i avizovaná lanovka, která nás do hospůdky pohodlně
zavezla. Pohled shora do údolí byl rozhodně zajímavý.
Z Mezzocorony
nebyla lanovka skoro vidět, nebýt lan, ani bychom si jí
nevšimli.
Dole už byla
kýžená hospůdka s bílým místní značky (dobrým).
A takhle nějak
vypadá to, co přítel Jiří nazývá intelektuální tišinka
(zde v provedení double).
 |
|
| Bylo už po sezoně a
většina penzionů už měla zavřeno, nicméně po
chvilce motání v uzounkých uličkách nad Torbole jsme
u první slušně vypadající vily zazvonili - a bylo
to. Majitelka mluvila německy, dohodli jsme se na 44 EU
za noc pro všechny. Zbývalo jen zatopit, rozchodit karmu, utěsnit sprchu, hodit něco za škraň a vlézt do postele. V tomto pořadí jsme to také provedli a po noci v autě jsme se vyspali přímo skvěle. |
 |
Poslední pohled na stěny,
kaňony a jiné zajímavosti Mezzocorony a odjíždíme k
jezeru la Garda najít si nějaký nocleh. Po dálnici
přes Trento do Rovereta a přes Mori do Nago - Torbole.
Naše požadavky byly skromné: pokoj nebo apartmán pro
čtyři s koupelnou a kuchyňkou s výhledem na jezero, z
něhož by bylo blízko jak do Rivy, tak na opačnou
stranu na Brentonico.