Lago di Garda (2003)

jenom fotky         den první           den druhý          den třetí          den čtvrtý         den pátý         2001

Nahoře jsme zase jako minule ohromeni stopami válečného úsilí z první světové. Toto je ještě dole v dědině - plastika svařená z úlomků granátů a jiných válečných krámů. Některé ráže jsou skutečně impozantní na to, že se bojovalo v horách a ne na křižnících.

Ráno vyrážíme na poslední velkou tůru. Jedeme do Biacesy, pěkné malé vesničky v horách. Jen zaparkujeme, už zase jedem zpět. Přema nemá boty. Na druhý pokus vše klape a vycházíme na Cima Capi ferratou Fausto Sussati. Zase je nádherné azurro. Přestože jsme stejnou trasu prošli už před dvěma lety, je to zase něco jiného. Neprší, krásně svítí slunko, ale stromy nemají tu barvu.

Ferrata tentokrát neměla žebříky, ale zato se více šplhalo po (hodně strmé) skále. A dole zase jezero la G.

  
Je vidět, že Přema si vzal ponaučení z večerní teoretické přípravy a zapamatoval si, co je to rajbas.

Z Cima Capi jsme sešplhali na Val Sperone pokračovali na Rochetu. Ke slovu přišly čelovky v chodbách po rakouských (nebo italských) sapérech. Lidská vůle a blbost zde kráčely ruku v ruce.

Zákop, vystřílený ve vrcholovém hřebeni Rochety. Pohled na jezero pár set metrů níže.

Na Cima Rocca jsme se dlouho nezdrželi, tak akorát na jeden vrcholový kompot a obranný granát. A taky pár fotek z posledního výhledového kopce této akce.

Pohled na Biacesu, ...

... na opačnou stranu, ...

... a taky dolů ...

... a zase zpátky nahoru

Nakonec jsme sešli zpět ke kostelíku, který jsme ráno viděli vysoko nad sebou, když jsme vycházeli z Biacesy. Vraceli jsme se skoro za soumraku. Oproti dřivějšku se zde snad nic nezměnilo. Podivné masky a sochy byly zase na svém místě.

Jen Martina si našla nového kamaráda a málem musela jít pěšky domů, jak hustý kozlí odeur od něj získala.

Protože do setmění zbývalo ještě trochu času, zajeli jsme o pár kilometru dál k Lago di Ledro v naději, že by tu mohla být slušná hospůdka s teplou večeří a kapkou červeného. Jezero mezi horami bylo moc pěkné, s hospodou to bylo horší. Večeři jsme si proto dali až v Torbole - bezva cibulačka + pizza siciliana + vino rosso. Ceny mírné, vrchní připomínal diplomata z nejmenovaného arabského království a dokonce Přemkův apetit byl zcela zastíněn asi pětiletou holčičkou, která vypadala jako křeček střádající zásoby na dlouhou zimu.

 
Poslední pohled na Monte Altissimo.

pokračování - den pátý        zpět na začátek         fotky            mail me