|
Motto*:
Chceš-li se zasněženou plání prohánět rychlostí expresního
vlaku, * A na rozdíl od loňska to letos fungovalo skvěle, akorát tučné ryby byly nahrazeny modrým swixem. Vody třeba nebylo. Krkonoše - Kuprovka 16. - 21.2. 2013
Sobota
Přesně v šest večer jsme zaparkovali ve Strážném a Zbyněk Pánek,
šéf Kuprovky, už čekal, rolbu nahozenou. Naložili jsme vše včetně
Růžova kredence, kterému říkal batoh a který obsahoval nejen knihovnu,
ale snad i trezor. Rolba nás nemohla překvapit a byli jsme na ni
patřičně připraveni, jen ŠM*) čekal nový zážitek. Hned po
startu se objevily bublinky a než jsme se vydrápali k chatě, přemístily
se
všem do tlamiček a kupodivu i do elektroniky foťáku ŠM, i když byla pro
jistotu
oddělena mříží. (* Malá poznámka: ŠM znamená "šílená matka" - dobromyslné označení vystihující matky jako specifickou kategorii lidí.)
Po nezbytné dvéřovce Kateřina nosila na stůl výbornou večeři, což ji ostatně vydrželo celý týden. Dokonce ani přípravu veselých tácků nezapoměla, stejně jako třešničky a hruštičky. A Viktorie zase o rok povyrostla a nějak zvážněla.
Neděle
Venku je mlha a pošmourno a černobíle, nový sníh a příjemně mrzne. S
mazáním žádný problém - fialový speciál. Výlet na Černou horu slibuje
pěkné svezení, což se naplnilo měrou vrchovatou. Akorát
Růža se vymlouval na zdraví a vzdělává se pomocí svého tabletu.
ŠM zahájila výlet zlomením hůlky asi sto metrů od chaty, náhradních
však bylo po loňských zkušenostoch dost. Takže jen velmi stručně: Lesní
- pivo, Kolínská - míjíme, Pardubická - klobása a fandění biathlonu -
no, nevyšlo to. Cestou nádherné výhledy na Sněžku - tedy byly by, kdyby
bylo vidět dál než na sto metrů. Z Pardubické boudy fofrem domů -
začalo mžít a mlha nám namrzá úplně na všem, tedy hlavně na brýlích.
Jarda musí dělat vodiče slepcům. Byl to výživný výlet. 
Letadla
se rozmrazují alkoholem a proto i naše první kroky vedly rovnou do
baru, abychom se zbavili nepříjemného ledového povlaku na bundách a
zabránili dalším škodám. Svíčková k večeři a veselé tácky už byly jen
vynikajícím zakončením dne.
|
|
Obávaný
sjezd k Výrovce by v čerstvém sněhu pohodový. Jen Jarda předvedl
krásnou podívanou s ne zcela zvládnutou letovou fází, ale to až ve
sjezdu kousek od chaty. Naštěstí ledovou krustu prorazil svoji
aerodynamickou lebkou čistě a k poškození nedošlo. A když ano, tak
tácky to spravily. |
|
Úterý Odpočinkový
den ve znamení Růžova uzdravení, kterého v nemoci vystřídal Jarda.
Růžův návrat do stopy probíhal dle klasického scénáře: Nejprve se
rozhodl naparafínovat lyže. Je zcela přirozené, že se u toho zakecal s
jakousi dámou či snad slečnou nejasného věku (helma a sjezdové brýle
skryjí leccos), takže zaplácal lyže od špičky po patku tak, že nebylo
vidět ani žlábky. Naštěstí obětavý Rades ho včas zarazil (možná i
proto, že mu bylo líto svého vosku), lyže umyl včetně zapaplaného Růži,
který mohl pokračovat ve voskování. Výsledek tohoto snažení se
přirozeně brzo dostavil. Růža zjistil, že v jeho přetíženém batohu
chybí věc podstatná, totiž boty. Nezbylo, než o ně obrat zesláblého
Jardu, který se nezmohl na odpor. Další fáze nastala, když se Růža
pokusil Jardovy boty nasadit do svých lyží. Další krok - znovu
navoskovat Jardovy lyže - už při své praxi zvládl celkem rychle.
|
|
Po startovním pivu jsme tedy mohli vyrazit na odpočinkovou tůru. Tentokrát jsme minuli Lesní a teprve na Kolínské dali oběd. Pěkně sněžilo a výborně to jelo, výhledy byly stejné jako včera, tj. žádné. Oběd na Kolínské nám svojí aktivitou zpestřovali velmi necudní osmáci. Zpáteční cestu jsme volili přes Liščí horu, zejména kvůli pohledu na Sněžku při západu slunce. Zklamaní jsme rozhodně nebyli, jak je z obrázku zřejmé.
Fičelo jak sviňa, naštěstí Kateřina měla dostatečné zásoby horké medoviny. Probral se i nemocný Jarda a s jeho příchodem se objevily veselé tácky. Venku zatím fičí a fičí a fičí.
|
|
Středa
Ráno mrzne a fičí a chumelí. Vítr utrhl teploměr a větroměr zamrzl,
takže mohlo být vše v pořádku, ale děda Míla omlátil větroměr
pětimetrovou tyčí, přimontoval teploměr a vyhlásil zákaz vystrkávat nos
z boudy. Mohli jsme se tak věnovat kartám a hovorům na úrovni. Po obědě
jsme to už nevydrželi a vydali se na procházku na Frísovky zjistit, jak
jsou daleko s pivem (mají stejný pivovar jako na Luční). Moc nás
nepotěšili, pivo ještě musí odpočívat. Zpáteční cesta přes Klínovky
strmým výšvihem (no ono to zas tak strmé není, ale v metru nového
prašanu bez stopy to bylo nejen prudké, ale přímo fest zapičatělé). Naštěstí horké medoviny měla Kateřina dostatečné zásoby.
 Čtvrtek
Ráno opět mrzne a fičí a chumelí, ale nic nemůže zastavit náš odjezd. I
nemocný Jarda vstal z postele. Sjezd nadýchaným prašanem neměl chybu,
dokonce jsme našli auta. Ještě rozloučení s Kateřinou, která nás v rolbě doprovázela až dolů, a můžeme vyrazit do teplejších krajin.
|
|
Lyž si řiď!
|
