Zimní přejezdy Jeseníků

                                             

2003 (27. ročník)

2004 (28. ročník) 

2005 (29.ročník)

2006 (30.ročník)

2007 (31.ročník)

2008 (32.ročník)

2009 (33.ročník) jsem vynechal

2010 (34.ročník)

2011 (35.ročník)

2012 (36.ročník)

2013 (37.ročník)

2014 (38.ročník)


 

2015 - 39. ročník   

home                fotky

 

Nebýt Honzy, který mě k letošnímu ročníku přemluvil, už bych se na tuto veselici nejspíš vykašlal. Bidné sněhové podmínky několika ročníků, nestabilní lednové počasí, zlenivění organismu a v neposlední řadě celou noc halekající Valaši není nic lákavého.Ale omyl - až na to počasí to byl letos výborný ročník.

 


29.1.2015 22:00

Problém sněhu se zdá být vyřešen. Lyže kameňačky mohou zůstat v komoře, sněží a nezdá se, že by letos mohl být pěší ročník.Doma naopak zůstanou sluneční brýle.


30.1.2015 9:40

Startovní pivo máme v sobě, ještě fotka
se skřetem, aby se neurazil, a můžeme vyrazit. Mazat nemusím, dva roky stará máza vypadá přiměřeně a skvěle drží. Sněhu je dost, mlhy taky. Před námi jede rolba, stopa na Alfrédku tedy bude dobrá.


30.1.2015 11:10

A jsme na Alfrédce. Pěkné svezení. Je příjemných pět mrazíků, přesto to jistíme dvěma horkými griotkami, nebezpečí hor může číhat všude.





30.1.2015 12:40

Jelení studánka. Nemáme důvad zastavovat. Kořalku nemáme a jinak se tam ohřát nedá. Navíc je tu nějak přebuchtíno. Lépe se zahřát ve stopě, která je kupodivu dobrá a bez ledu. Ani moc nefouká, ale vidět je tak na jednu dvě tyče.

Sjezdovka je v pátek docela prázdná a dá se bez problému sjet. Vosk kupodivu stále dobře drží, takže před druhou jsme na Kurzovní. Životospráva se nesmí šidit, hory jsou v zimě moc zrádné. Proto při vzpomínkách na předešlé ročníky objednáváme tradiční sestavu radostných kalorií.

Přiměřeně občerstvení si to hrneme na Švycárnu. Představa, že bychom mohli stihnout příjemné postýlky u Pelikána, nás motivuje k minutí zdejšího výčepu, borůvkové dobroty přenecháváme jiným. Dolů to jede náramně, stopa je až ke vchodu. Postýlka sice není, ale tradiční vepřoknedlozelo a pár piv taky není k zahození. Spíme na Dianě, což je sice trochu z ruky, ale zato jsme tak skoro sami, máme sprchu a pohodlíčko.


31.1.2015 8:47

Ráno dokonce stíháme první autobus na sedlo. Zatímco řada lyžníků se teprve probouzí, Růža všechny šokuje a hrne se suverénně do prvního busu také. Tak tohle zde ještě nebylo! Ne vše se však podařilo, pár malých chybiček se vloudilo, i když nepřekvapilo. Ostatně fotka z hotelu ukazuje, že příliš ostře ještě nevnímal. Že nestihl snídani, to mu jen prospělo. A že zapomněl lyže - no to se přece dalo čekat. Ale že Růže zapomene dole i mobil, nečekal nikdo. Martinina brněnská sekce tak přišla o skvělý náskok.

 

31.1.2015 11:10

 Cesta na Šerák přes Keprník se tentokrát obešla bez omrzlin a i pádům ve sjezdech jsme se vyhnuli. V chatě jsme zbytečně brzo, a obsluha je kupodivu docela svižná. Ve dvanáct už jsme docela přecpaní, horlivě zapíjíme svíčkovou těmi odpornými keprníčky. Bez nich se sjezdovka určitě sjet nedá. Ostatně s nimi to nejde o moc líp. Rychlejší než se otloukat na zledovatělých muldách bylo sejít strmou část a sjezd si vychutnat až dole.


31.1.2015 15:00

A jsme na Paprsku. Pěkné svezení to bylo. Kupodivu i místo u stolu se našlo. Nemá cenu si dávat jídlo, když dole čeká kuřátko, ale pradědy vynechat nesmíme, to rozhodně v žádném případě. Dolů jedeme pěkně za světla, jak se staré pány sluší. Sněhu je dost, dokonce se dá jet i kolem silnice.

Dole aspoň na chvíli do spacáku, očekáváme dlouhou noc s rozparáděnými Valachy. Napřed ale večeře a nějaké to doplňování minerálů, které má organismus lyžaře tak rád. Sál je tentokrát docela prázdný. Brněnská sekce nějak stárne a už tolik nevydrží.  Paprsek opustila neobvykle záhy a dokonce stihla večeři.

To Valaši se překonali nečekaným způsobem. Na Paprsku za to vzali tak odpovědně, že dolů se skouleli po sjezdovce a po deseti kilometrech potácení po silnici dovrávorali někdy po čtvrté ranní. Halekat už nebyli schopní, díkybohu.




1.2.2015 9:26

Přes louky jsme na Návrší dojeli v docela dobrém tempu. Chvíli se zdálo, že snad by mohlo svíti slunko, ale opravdu jen chvíli. Času je dost, jde o poslední chatu. Na Jardovu počest dáváme šedé vlky, pivo a borůvkový knedlík. Hned nám je líp a můžeme vyrazit do stopy. Traverz je projetý a stopa se ztratila teprve až jeho v závěru. I sjezd do Podlesí se podařil, dokonce ani kudlibabky se na nás nenachytaly.

 


A tak skončil 39. ročník přejezdu  Jeseníků. Přežili jsme, utužili jsme se a nezbývá, než se opět rozloučit zvoláním

LYŽ SI RIĎ! s lyžaři a HANBA! FŮJ! absentérům

 

home                fotky