Jeseniky-prejezd 2016

Nebýt Honzy, který mě opět přemluvil, už bych se na tuto akci nedokopal. Bidné sněhové podmínky několika ročníků, nestabilní lednové počasí, zlenivění organismu a v neposlední řadě celou noc halekající Valaši není nic lákavého.A vše skutečně nastalo, akorát zlenivění organismu nahradila rýma jako trám.

28.1.2016

Rýma jak prase. Léčit se nedá jinak než trpělivostí a zásobou kapesníků.

29.1.2016 8:40

Skřítek.Startovní pivo vynecháváme, fronta je jak sviňa a místa málo, staré pány nikdo sednout nepustí.
Mazat nemusíme, místo sněhu jsou kamínky. Sněhu je minimum, mlhy zase dost. Je naděje, že snad stopa na Alfrédku bude nahoře lepší.

29.1.2016 11:10

Na Alfrédce bylo zavřeno, ale kvůli nám otevřeli. Svezení bylo - po přemazání klistrem - docela fajn. Je příjemně, přesto to jistíme horkými griotkami, a došlo i na startovní pivo.Sněhu je však minimum.

29.1.2016 11:40

Jelení studánku míjíme, nic dobrého tu nečeká. Bez kořalky se tam ohřát nedá. Na hřebenu celkem normálně fučí, stopa je dílem ledová, dílem žádná. Pěšky nebo bez lyží - vychází to nastejno.Za chvíli sníh přechází v led a pak v kamení. Posledních pár kilometrů tedy pěšky. Holý hřeben v lednu tady nikdo nepamatuje.

Sjezdovka vypadá dobře, ale rychlejší je traverzovat přímo ke Kurozvní. Životospráva se nesmí šidit, praděd je povinnost. Objednáváme tradiční sestavu radostných kalorií - česnečku a borůvkové knedlíky a trochu toho pradědu. Venku se nebe protrhalo a z restaurace je pěkný výhled.

Pořádně nacpaní spěcháme na Švycárnu. Stopa je sice ledová, ale rychlá a kupodivu docela dobrá. Představa, že bychom museli klopýtat po ledě nekonečnými serpentýnami do Koutů potmě, nám zakazuje vyzkoušet zdejší pohostinnost. Dolů to ale docela jde, chvílemi sice čistý led, ale nakonec jedeme až ke dveřím u Pelikána. Nohy trpí - plužit skoro deset kilometrů v kuse není nic příjemného. Dole čeká pivo a tradiční vepřoknedlozelo (a dalších pár piv). Spíme komfortně v Pasťáku, což je novinka sice trochu z ruky, ale doprava byla zajištěna a máme sprchu a pohodlíčko.

30.1.2016 8:00

Ráno autobus k Pelikánovi na snídani, pak hned na Sedlo. Dlouho rozmýšlíme, zda s lyžemi nebo bez, nakonec lyže vyhrávají. Za sjezdovkou se dá jakž takž jet až na Všesovku, traverz Červené hory ale jdeme pěšky a pak to zase celkem jde až pod Vozku..

Cesta na Šerák přes Keprník už se jet nedala, samý led. Nahoře fučelo jak blázen, stát se nedalo, tentokrát ale žádné omrzliny nebyly.

Dolů to bylo ještě zmrzlejší, jak nejlépe dosvědčí Michal K., který (ostatně jako skoro vždy) havaroval a rozrazil si lebku. Ještě štěstí, že jej Alfons zkušeně poslepoval, zbytek dorazila horská služba.

V chatě na Šeráku jsme opět zbytečně brzo, zapíjíme jídlo těmi odpornými keprníčky. Sjezdovka se určitě sjet dá, ale rychlejší je to bez lyží. Dole žádný sníh není, zato je tu nádraží, takže pro dnešek hotovo.

Dole v kulturáku rychle kuřátko a do spacáku, noc s rozparáděnými Valachy bude dlouhá. Avšak brněnská sekce i s Valachy se zdržela na Paprsku, takže dorazila jako obvykle nad ránem, zato ve zdraví.

31.1.2016

Lyže šly do Avie a na poslední etapu jsme se vydali pěšky. Chvíli se zdálo, že snad by mohlo svítit slunko, anebo taky pršet. Procházka byla sice pěkná, ale chyběly šedí vlkové na Návrší a sklouznutí na lyžích. Prý to docela šlo, vyměkli jsme zbytečně.