 |
Jak na to
|
|
|
Jak na to
|
Poznámka: Tohle vše bylo napsáno roku 2008. Vládne digitál a focení na film je z větší části jen nostalgickou vzpomínkou.
Workflow značí postup práce. Dřív o tom moc nemluvilo, protože jednotlivé činnosti při vzniku fotky byly natolik různorodé, že snad k sobě ani nepatřily. Teď se vše dělá na počítači a víc než kdy jindy vše souvisí se vším a pěkně na sebe navazuje (nebo by alespoň mělo). Jestli to je lepší nevím, ale je to určitě pohodlnější. Rozhodně to není jednodušší. Když si odmyslím dobu, kdy si ještě i běžní dovolenkoví fotografové dělali fotky v koupelně, tak vyfotit film, dát ho do labu, říci " chci jen dobré, formát pohlednice" a pak ukazovat fotky návštěvám bylo opravdu snazší, než přehrávat paměťové karty, posílat je mailem popř. nějak upravovat, ukládat na disk, vypalovat na CD a pak si všechno smazat při odvirování počítače.
Nejlepší přítel fotografa je koš, čili o výběru
Soubory tedy jsou na disku v adresáři neupravených obrázků. V této chvíli celý adresář zkopíruji do pracovního adresáře s názvem Pictures-Edit. Vytvořím ještě adresáře Master, Print a Web, které budou potřeba později.
S nástupem digitálu se počet snímků podstatně zvýšil. I po vymazání technických zmetků jich je obvykle příliš mnoho jak pro prohlížení a ukazování známým, tak pro tisk. Nejhorší možnost je nechat ze všech udělat pohlednice a ukazovat třeba 300 fotek z dovolené. Existuje jen jedna horší záležitost, a tou je 300 snímků novorozeněte. Jak již bylo v úvodu řečeno, koš (nebo tlačítko delete) je nejlepším přítelem fotografa.
K třídění a prohlížení JPG souborů se mi nejvíce osvědčil IrfanView, především pro svoji rychlost a ovládání z klávesnice. Pro RAW soubory zase Lightroom, který je výhodný především tím, že na začátku si vytvoří cache miniatur a náhledů (což může trvat pár minut), ale pak s nimi velmi rychle pracuje. První probírka vyřadí všechno neostré a zjevně špatné, to vymažu rovnou. V druhém kole proberu snímky, které jsou na kartě ve více variantách - např. expozičních nebo při nebezpečí rozhýbání delšími časy. Nechávám pouze jeden snímek. Následuje třetí kolo, které je bolestné, totiž redukce snímků. Používám následujících kriterií (opsaných z ukázky jakési učebnice z internetu):
bez označení - to jsou ty snímky, které nejsou dost dobré, aby se dostaly výš a také ne dost špatné, abych je vyhodil, často jsou mezi nimi třeba fotky typu "tetička a Hradčany", které mají čistě dokumentační hodnotu.
jedna hvězda - snímky, které z nějakého důvodu stojí za povšimnutí nebo ukázání kamarádům, ale nejsou to ty opravdu dobré. Sem patří také ty, které musí být zahrnuty (např. do internetových stránek) kvůli zachování návaznosti popisů apod. Z jednoho výletu do hor jich je tak 100 - 300.
dvě hvězdy - sem patří ty nejlepší fotky, které stojí za to dále zpracovat. Obvykle jich je tak 30 - 50 z jedné akce, někdy jen 10.
tři hvězdy - snímky, které jsou jasně lepší než předešlé, nebo se mi obzvláště líbí.
čtyři hvězdy - tedy ty, které bych zařadil do desítky nejlepších v daném roce
pět hvězdiček - tak takovou fotku zatím nemám. Poslechl jsem záměr autora tohoto dělení a vyhradil tuto kategorii pro použití za deset let, když se nahromadí (doufejme) dost čtyřhvězdičkových snímků.
Toto třídění je zaměřeno na fotografickou kvalitu snímků jako takových, nikoliv na jejich vhodnost použití v projektu. Počet hvězdiček je positivní kriterium. Negativní kriteria vkládám pomocí barev.
červená - snímek nebyl dosud hodnocený (velmi užitečné, protože víte, kde jste skončili z minula)
žlutá - označení pro fotky, které asi nepůjdou použít, ale je škoda je vyhodit rovnou nebo sice nejsou fotograficky ideální, ale dokumentují situaci
zelená - rovnou vyhodit. To by sice šlo i tlačítkem delete, ale takhle je to rychlejší a je možné si to rozmyslet. Např. při více expozičních variantách tak označím ty méně povedené, nicméně z nich jde vystřihnout detail, který je na druhém snímku přepálený.
modrá, fialová - pro obecné označení - třeba modré budou pro zařazení do deníku z cesty a fialové ty, které chce Pepa vytisknout. Modrou třeba používám k označení fotek, které budou tvořit panorama.
Po tomto ohodnocení ještě obvykle upřesním klíčová slova - přidám specifická pro jednotlivé snímky, např. jméně osob nebo lokality apod., nebo podrobnější popisky u těch s hodně hvězdičkami. Nakonec roztřídím do kolekcí.
Prakticky každou fotku, která se někde použije, upravuji ve Photoshopu. To je starý zvyk z temné komory, nad papírem pod zvětšovákem magicky máchat rukama a tu něco nadržet, tu něco zastínit. PS dovoluje lépe nastavit korekce a dovoluje lokální úpravy. Některé úpravy, zejména když se vytvoří několik vrstev, vedou ke značně velkým souborům, pár set MB není výjimkou. Většinu úprav se snažím provést v raw konvertoru, který pracuje nad originálními daty s co největší bitovou hloubkou. Protože mám starou verzi, kterou jsem koupil se skenerem, neumí toho tolik, jako nové verze, ale pro moji potřebu stačí.
Úpravy provádím ve dvou fázích. Nejprve upravím barvy a všechno tak, aby to vypadalo slušně na monitoru, který se snažím mít zkalibrovaný (bohužel jen pomocí Adobe Gamma, kalibrační sonda by byla asi lepší). Takto vzniklý soubor uložím včetně vrstev a masek do podadresáře Master. Ve druhé fázi soubory z Master upravím do konečné podoby pro tisk a na web. Soubory uložím do příslušných adresářů. Soubory pro web mívaly standardně rozměr 780x580 bodů, dnes už používám spíše 1000x850.
Po všech krocích mám adresář projektu s podadresářem Master. Vymažu všechny soubory, které si po výběru nezaslouží další existenci (tj. ty se zelenou nálepkou), a zbývající vypálím na CD nebo DVD, opět s CRC souborem. Soubory určené pro tisk obvykle vypálím na také přepisovatelné medium a odnesu do labu jen to, co chci tisknout, aby se v tom nemuseli přebírat. CD ale již nevypaluji dvakrát, protože v případě ztráty existují původní RAW soubory a z nich lze rekonstruovat ztracené soubory.
Menší JPG soubory vytvořím ve Photoshopu. Převedu do prostoru sRGB, snížím velikost na cca 1000 x něco pixelů a jemně doostřím. Ukládám do adresáře JPG. Tyto soubory potom nejčastěji překopíruji ještě do adresářů projektů, různých výběrů a podobně.
Nejlepší přítel fotografa čili výběr
Starší verze byla uvedena v článku My bag .
Copyright (c) Martin Rybák 2008